jak říkám, Adam teď nebyl kdovíjaký společník. Tělo bez duše. Zřejmě už plánoval útěk s kastelánovou dcerou.“ Vzal jsem koně za uzdu a vedl ho k bráně. Baloghovi kráčeli vedle mne. „Nezajdete k nám na skleničku, pane notáři?“ navrhl rychtář. „Děkuji vám, ale už je opravdu pozdě. Mám za sebou mimořádně dlouhý den a ještě se musím vyškrábat zpátky k hradu. Ale někdy jindy se rád zastavím.“ „Bude mi ctí a potěšením.“ Před bránou jsem nasedl na koně a ohlédl se k budovám fary. „Prosím vás, zajistěte to tady. Ať se dovnitř nedostanou tuláci a zloději.“ „Jistě,“ přikývl Balogh mladší. „Postarám se o to.“ Při pohledu na pusté, ztichlé obydlí mi něco blesklo hlavou. Nějaká nesrovnalost, která do celého příběhu nezapadala. Ale byl jsem příliš unavený a myšlenka mi vyklouzla. Bezradně jsem zavrtěl hlavou a pobídl koně.
( 102 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236521