skoro prázdno. Jen nějaká paní pročítá noviny; hledá biografy a šatnářka jí pomáhá. Chce jít na film, který byl vyprodán. František ji upozorňuje; nevěří. Ale kabát si nevyzdvihne. „To je dneska otrava…,“ říká a jde pryč. František se za ní usmívá, ale ne dlouho. Paní si sedá ke třem starším pánům, kteří ji zřejmě radostně vítají. Hladí jí ramena. Je však viditelně znuděna. Hudba přestala. František se ohlíží. „Tam jsou dvě děvčata sama.“ Prodírá se mezi stoly. Ale dva mladí muži byli rychlejší. František je nespokojen. „Zatraceně…“ „Už vím…“ Sedají si k jedné paní. Zná Františka. Je starší, má ošklivý chrup, nehty však pěstěné. František hovoří k paní: „Posledně ta blondýnka se mi líbila. Nevíte, kdo to je?“ „Nevím. Přidala se jenom. Já myslela, že se vám líbila ta druhá…“ „…ta bába? Kdyby mně platila, tak ne.“ „Poslyšte, teď si vzpomínám. Ten váš kamarád sice byl hezký, ale pěkně sprostý. Já nemám ráda takové.“ „Co vám udělal?“ „Pořád chtěl, abych mu půjčila stokorunu. To já už znám. Ať se stydí.“ „To nemyslel vážně. Dělal si legraci. Je to dobrý kluk.“ „Tak to nemá říkat.“ Hudba opět počala hrát. Sladkobolný waltz. To by se asi líbilo Zdeňce, myslil si Jáchym. Paní na chvíli odešla. „Ta je na mladé kluky jak blázen!“ „Fuj! Vážně, Františku?“ „Počkej, předvedu ti něco!“ Paní opět přišla a pak slyšel Jáchym šepot. František. Jáchym se již ničemu nedivil. Odpovídala nahlas a ošklivě špulila ústa. „Kdepak, dneska přijde můj
105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236457