v očích. Snad aby utěšila jeho i sebe, vklouzla onu první temnou noc k němu do postele. Když se jednou venku procházela, napadlo ji – co kdybych na cestě před sebou někoho uviděla, a byla to Panenka? Co kdyby na ni zavolala a ta žena by se zastavila, otočila, zasmála se a rozpřáhla paže – a pak ji zabalila do toho starého šálu? Oznámila by jí: Provdala jsem se za hodnýho starýho pána. Bydlím v pěkným domě, kde je dost místa i pro tebe. Můžeš v něm zůstat navždycky a budeme spolu pracovat na zahradě. A Panenka by se zasmála a stiskla jí dlaň – „Tak nakonec všecko dobře dopadlo! Já nejsem mrtvá a ty netřeš bídu s nouzí v ňáký starý kučce! Musela sem načas pryč, ale teď sem zpátky. Sem vzkříšená! Hledala sem tě všude, dítě moje!“ Tím pádem se dalo představovat, co by Panence asi řekla, aby jí pomohla v tom životě zůstat. Vdaná žena s hodným manželem! Tak všechno to trápení nakonec nebylo nadarmo. Panence by svítily oči tak, jak zářily jenom ve chvílích, kdy byly s Lilou o samotě. I pokojík v tom domě v Tammany ji naplnil štěstím, že to všechno může své holčičce dát – vlastní prádelník i lampičku s nabíraným stínítkem, a k tomu ještě možnost chodit do školy. A pak asi někoho uviděla, nebo se doslechla, že se na ně někdo vyptával, a odešly hned, jakmile si stačila osušit ruce a převléknout zástěru. Tvrdila, že už má po krk toho, jak na ně paní Markerová ječí, ale svačinu, kterou Lile připravila do školy, snědly už na cestě z Tammany – přes les, ne po silnici. Panenka měla na čele a na tváři červenou skvrnu, jako mateřské znamínko, takže jak ji někdo jednou spatřil, hned tak na ni nezapomněl. Proto nemohly zůstat na jednom místě. Svému děvčátku nikdy nic z toho nevysvětlila. Patřilo to mezi záležitosti, o kterých spolu nemluvily. Ale když o tom Lila zpětně přemýšlela, bylo to jasné: dokázaly v tom městečku zůstat několik měsíců, téměř celý školní rok, a Panenka to nebezpečí podstoupila, aby se Lila naučila číst. Navíc, dům starého pána byl plný knih. Mohla by se pocvičit ve čtení. Panenka by byla ráda.
LILA
Lila.indd 99
[ 99 ]
16.10.2015 8:49:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236392