98
EMOCE
jejich jednoznačně negativního hodnocení a potlačování již od dětství. Dítě, které se takto projevuje, je odsuzováno a trestáno. Zlost a vztek si ale takové paušální odsouzení nezaslouží. Navíc je není možné potlačit, nicméně je možné naučit se je kultivovat. Hněvivé emoce totiž pomáhají tlumit bolest – jak fyzickou, tak duševní. A mezi oběma neexistuje zásadní rozdíl, jak dokládají zobrazovací studie. V jednoduchém pokusu lze prokázat protibolestivý účinek hněvu a slovně vyjádřené agrese. Ponoříme-li pokusné osobě nohu do kbelíku s vodou a ledem, změní se pocit chladu velmi brzy v bolestivý prožitek. Když pokusná osoba považuje bolest za nesnesitelnou, může nohu z ledové lázně vytáhnout. Pokud jí ale dovolíme, aby si během pokusu ulevovala nadávkami a vulgarismy, vydrží ponoření mnohem déle, než pokud tuto možnost nemá. Hněv tedy může být destruktivní, ale také konstruktivní. Pokud s ním umíme dobře zacházet, udržet jej v rozumných mezích, je emocí stenickou, to znamená nabuzující a posilující. Do jisté míry zlepšuje pozornost, vštípivost i výbavnost paměti, teprve nad ní se stává doslova oblbujícím a mysl zatemňujícím. Lze jej přirovnat k plynovému pedálu v autě: přidáváme-li plyn v rozumné míře, jedeme rychleji, přišlápneme-li pedál na podlahu, motor se zahltí. Na druhé straně není rozumné, chová-li se člověk jako přetopený kotel bez ventilu a snaží se tuto emoci udusit. Jak bylo uvedeno shora, emoce se odehrávají v těle a vztek, který se nedostane ven (třeba jen bušením pěstí do stolu), pracuje dále: zvyšuje se krevní tlak, stoupá krevní srážlivost a jedinec je ohrožen infarktem nebo cévní mozkovou příhodou. Agrese obrácená dovnitř je prožívána jako deprese. Jedna ze starších klasifikací, podle mého soudu neprávem opuštěná a dnes už zapomenutá, rozeznávala osobnosti reagující na nepřízeň střídavě agresivně a depresivně a další s reakcemi agresivními a pasivními. Pamatuji se na pacienta se závažným chronickým a zhoršujícím se onemocněním, který byl pro své agresivní výpady doslova postrachem ošetřujícího personálu, především sester. Jeho projevy se pochopitelně setkávaly s nepříznivou odezvou, a tak se celý neblahý proces točil v bludném kruhu a posiloval. Pozval jsem ho do své pracovny, tam jsem mu vysvětlil, že sestřičky skutečně za nic nemohou a nezaslouží si takový přístup, a pak jsme spolu nadávali na blbý osud, na nemoc, na jeho neštěstí,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236382