98
4. Začátek konce německých vydavatelství
a doufal, že se mu podaří ji zvýšit alespoň na 450 tis. RM. Připadalo mu však lákavé, že Reichspresseamt byl ochoten zaručit na deset let výrobu/tisk nového listu ve stávající kapacitě firmy Stiepel, doporučit tiskárnu stranickým a státním institucím a zajistit jí tak plné vytížení kapacity i ve střednědobém výhledu. Cenu za tisk nového listu, včetně zaručené 10% marže, si měla stanovit firma Stiepel po dohodě s německým svazem tiskařů a schválení stranickými místy. Návrh obsahoval i opci prodloužení smlouvy po deseti letech. Jako úlitbu vlastnímu svědomí si Wilhelm Stiepel, jr., vymínil klauzuli, že nový vydavatel „podle možností“ převezme redakční personál, pokud není „zatížen“ vlastní politickou minulostí. Drobným vylepšením naopak byla ochota nového vydavatele pronajmout si od firmy Stiepel redakční místnosti a převzít její vybavení, včetně nákladního automobilu pro distribuci listu. Reichspresseamt však dal současně jednoznačně najevo, že jeho nabídka je časově omezená a prodej se musí realizovat během několika dnů. Již 24. října 1938 zaslal pověřený ředitel Mundhenke Stieplovi návrh smlouvy a požadoval její urychlené podepsání61. Stiepel si vymohl krátký odklad pro jednání se zbývajícími vlastníky a ti po určitém váhání a bez velkého nadšení s návrhem souhlasili. Nic jiného jim ostatně nezbývalo. Konečná smlouva pak byla podepsána 6. listopadu 1938, tedy pouhých sedm týdnů po úvodním jednání. Vyjednávání před podpisem smlouvy většinou vedl v zastoupení Stiepla berlínský advokát dr. Langbehn. S jeho pomocí se Stieplovi podařilo zvýšit prodejní cenu na požadovaných 450 tis. RM, ale Říšský tiskový úřad prosadil do smlouvy závazek, že firma na svoje náklady vybaví tiskárnu novou rotačkou. Říšský tiskový úřad zjevně jednal pod časovým tlakem, a byl proto v tomto případě náchylný k určité velkorysosti, samozřejmě za předpokladu, že se vyjednávání zrychlí. Stanovení kupní ceny vycházelo z odhadu ročního zisku firmy Stiepel v rozmezí 40–50 tis. RM, a navržená cena 400 tis. tedy byla zhruba jeho desetinásobkem. Vyjednavači NSDAP sice vznesli námitky proti uváděné velikosti čtenářského kmene RZ (Stiepel účelově sloučil údaje o abonentech denního a nedělního vydání), ale nakonec byli ochotni zvýšit cenu za dobrou pověst listu z 10 na 12 RM za kontakt. Samotný Stiepel, jr., označil v soukromé korespondenci postup NSDAP za „kulantní“. Okolnost, že fakticky šlo o vynucený prodej, samozřejmě nerozvíjel. Stiepel sice sledoval zánik rodinného podniku se smíšenými pocity, ale přinejmenším na něm finančně netratil. Řada dalších vydavatelů lokálních a regionálních titulů dopadla hůř. Drobný detail dokládá, že se Stiepel, jr., novým poměrům přizpůsoboval rychle. Zatímco prvotní korespondenci 61 OA Most, kt. 4, inv. č. 36 – Stiepel, dopis č. j. 112/a z 24. 10. 1938.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236198