Koktavé strašidlo: 3× 100 hororů III. Proto mu Bezděk přinášel pravidelně pět tisíc korun, což byl největší obnos, jaký směl Halíř vidět. Na štěstí to chápal a byl kamarádovi vděčný za péči o bezproblémový život. Bezděk přicházel každé úterý večer a nijak zvlášť se tu nezdržoval. Předal parťákovi pět tisícovek, dal mu několik dobrých rad a zase zmizel. Docela dobře to fungovalo. Také toto úterý zabrousil Bezděk na hřbitov, aby splnil svou povinnost. Kamarád měl na stole lahvové pivo a vypadal velice spokojeně. Zřejmě mu chutnalo. „Chytil jsem slinu,“ přiznával se, „ale mám ještě práci. Byl tady pohřeb a já nemám zasypaný hrob. Ale to všechno snadno zvládnu.“ Bezděk neměl důvod mu to nevěřit. Přišel za docela jiným účelem. Vytáhl z kapsy pětitisícovku a položil ji na stůl. Halíř ji shrábnul a zasnil se. „Asi začnu nový život,“ řekl, „protože nechci strávit celý život na hřbitově. Znáš Dášu Omastovou?“ Bezděk přikývl. Dáša byla kyprá, docela pohledná vdova. Manžel se asi před rokem srazil ve Fiatu s kamionem. „Chci se k ní nastěhovat,“ pokračoval Halíř, „a dát trochu do cajku tu její chalupu. To něco bude stát, ale my si na tom nestojíme nijak špatně, že ne? Ze začátku bude stačit čtvrt milionu.“ To se Bezděkovi moc nezamlouvalo. „Tys Dáše něco řekl?“ zamračil se. „Ví o nás dvou?“ Halíř zavrtěl hlavou. „Jen jsem slíbil, že prachy seženu. Naznačil jsem, že mám nějaký podíl u příbuzných v Liberci.“ Bezděk pokyvoval hlavou, ale nadšen rozhodně nebyl. Měl pocit, že se jeho plány začínají hroutit. Dáša je chamtivá ženská a s tímhle obnosem se nespokojí. Bude vyzvídat a za chvíli z Halíře vymámí pravdu. Ten jí vyžvaní i to, co neví. Přizná se, že je bankovní lupič a práskne i Bezděka. Budou žít v ustavičném strachu z prozrazení. Jejich taktika vezme za své. 95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236068