/
98
„No prostě… jde o to… že on o jediné věci neuvažuje tak jako ostatní. A já se vždycky na všechno dívala tak jako ostatní. Hned pak mě napadlo, že nemá smysl blbnout se slovíčkama, ale spíš myslet na manželství.“ „Požádal tě o ruku?“ „Jasně že ne. I to mu nejspíš je proti srsti. Takový to slovo na M… ha ha. A tak… jsem ho o ruku… požádala já. Spíš jsem o ni škemrala.“ „A on ti dal košem?“ Slzy. „Dal. Přesně tak… Dal mi košem. Prý mu jeho vlastní život vyhovuje právě takhle. Je svobod‑ ný a nezávislý, užívá si samotu. Právě proto létá s kluzáka‑ ma – o samotě si poletuje po nebi. Prý pro něho nemá žádný význam úřední lejstro nebo obřad v kostele. Nestojí o umělá společenská pouta a nestojí o dům, ženu, děti, psy a kočky. Prý jeho kamarádi v tom všem jedou a do jednoho toho litují. Mají kouli u nohy. A na kluzácích už se nevznášejí.“ „Takže ses naštvala a utekla…“ „Jo… Jestli mě opravdu miluje, teda jestli vůči mně i nám chová ty pocity, o kterých mluví, pak si mě najde. Tak jsem si to vymyslela.“ „Ta mince ale má dvě strany – když srdce něco ztratí, tak to někdy má ještě radši, ale pak taky říkáme sejde z očí, sejde z mysli. A když se schováš v Bratislavě, tak navíc nebude vědět, kde tě hledat.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236044