Příběh srdce
Srdce, které se nacházelo a odvádělo svou práci nalevo v hrudním koši Rosy Imaculady, bylo na první pohled v zásadě skoro normální: dvě síně, dvě komory, chlopně, žíly, tepny, aorta. O úplně normální srdce se ovšem nejednalo, jelikož levá komora se z neznámého důvodu začala rozšiřovat a srdeční sval už nezvládal pumpovat krev v dosavadní síle. Tím začaly Rosiny starosti. Žena, která to srdce obklopovala, nebyla o nic méně pozoruhodná než její neukázněný vnitřní orgán. Na první pohled se nelišila od ostatních, nebyla nijak zvlášť nápadná, vůbec ne typ, co se za ním člověk otočí, ale taky ne nezajímavá, to rozhodně ne. Tlustá nebyla, ale kyprá ano. Její černé vlasy spletené do nespočetných malých copánků rámovaly obličej, který nepochybně postrádal symetrii, nos měla trochu příliš velký, a což teprve jak velké měla rty, uši a lícní kostí jí ostře a asymetricky vystupovaly, jako by jí obličej někdo vytesal nerovnoměrně naostřenou širočinou, možná o pauze na cigaretu, a trochu ho dobrousil smirkovým papírem; na tvářích jí mimoto zůstaly jizvy od neštovic. Když se jí však rozzářily oči, když se v nich zaleskl nezkrotný výraz honby za dobrodružstvím, potom existovaly jen ty oči, jen a pouze ony. PŘÍBĚH SRDCE
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236042