Stříhám, čistím, hrabu a dávám všechen plevel a suché větve do pytle, brzy je plný. Položím ho k brance. Trochu se napiju vody a zaútočím na trávník. Vlastně je to spíš jen divoká tráva po zimě. Branka vrzne, zahlédnu mladíka, který sem chodí každé pondělí. Je překvapený, že mě tu vidí. Pokynu mu rukou, odpoví mi nuceným úsměvem a pospíchá po štěrkové cestě. Zase jeden, který mě viděl na lavičce. Slyším Claudův hlas, zve ho dál a o pět minut později zazní jazzové tóny… Končím s hrabáním, když se Claude objeví na schodišti. „Alaine, jste tady?“ „Ano, ano! Za okamžik končím.“ „Rád bych vám představil Corentina!“ Položím poslední pytel s posečenou trávou vedle ostatních a jdu. Říkám si, proč mě asi chce s tím mladíkem seznamovat.
CORENTIN Tohle je pošahaný! Co tu dělá ten bezdomovec? Asi po prosil o práci. „Alaine, představuji vám svého žáka, který se učí hrát na klavír, Corentina. Příští týden maturuje.“ „Těší mě.“ Vypadá, že nechápe o nic víc než já, proč nás profesor navzájem představil. Každopádně se nezdá, že by byl zlej, a bez fousů už nevypadá jako úplnej póvl. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS236037