Je tohle vůbec možné? Daroval jsem kravatu a získal zaměstnání. Že by na tom Joshiho karmickém cvičení přece jenom byla trocha pravdy? „Vyšlo to!“ hulákal jsem do telefonu. Slíbil jsem Joshimu, že mu obratem dám vědět, jak jsem dopadl. „Dostal jsem tu práci.“ „A přesně takhle musíš pokračovat dál,“ řekl Joshi. „Každý den jeden dobrý skutek. Každý den dáš lidstvu dárek. Celých osmadvacet dní,“ řekl. „Tak dlouho potřebuje nový návyk na to, aby se proměnil ve vzorec chování. A pak už ti to se ženami půjde samo.“ Po zkušenosti se Schwabem zněl Joshiho podivný nápad najednou neuvěřitelně pochopitelně. Lidé, kteří se každé ráno nutí do běhání, začnou jednoho dne běhat sami od sebe. Lidé, kteří si zvyknou sníst každé ráno jablko, bez něj po nějaké době už nemohou být. Lidé, kteří dávají svým bližním dárky, se naučí zajímat o druhé. „Důležité je vydržet,“ zdůrazňoval Joshi. „Jakmile překonáš první překážku, přes ty ostatní se pak dostaneš jako nic.“ Byl jsem u vytržení. Když taková maličkost tolik pomohla, jak úžasný asi bude můj život za osmadvacet dní? Byl jsem na nejlepší cestě stát se jiným člověkem. Takovým, který ukázal paní Hoffmannové, kde je její místo. Takovým, kterého není možné přehlížet. Ani v prádelně.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235931