jehož milovala, brzy zahyne v moři, do kterého ho tlačil zuřivý Skareh. Labuť nemeškala a rychle se rozeběhla po mořské hladině a svýma silnýma nohama způsobila mohutné vlny. Ty vlny před sebou hnaly písek a stvořily pro Sestu pevnou půdu, na které mohl lépe bojovat. V tom okamžiku Skareh začal ztrácet sílu. Sesta využil příležitosti, zamával nad hlavou svou ohnivou loučí a zvolal přes moře mocným hlasem: „Přijďte! Povstaňte dobré a mocné vody!" Také povolal Hena – Pána hromů. Nato povstala z mořských hlubin ohromná postava ve tvaru krásné ženy, která se oblak dotýkala. Její jméno bylo Ta, jež působí teplo. Ta, jež působí teplo nasedla na dešťové oblaky, vzlétla k obloze a po jejím boku uháněl Heno. V tu chvíli přišlo ze Světa malých lidí také Slunce, které se chtělo pokochat krásou Dolního světa, a ona si s ním promluvila. Žena nabyla ještě větší síly a hnala před sebou Toho, jenž působí chlad až nahoru daleko na sever do jeho ledových jeskyní. Z oblak pod ní na zem padal teplý déšť, jenž rozpouštěl sníh a led, a hned nato začala z půdy rašit zelená tráva i kukuřice a v údolích rozkvetly spanilé květy, jejichž libá vůně se roznesla celým krajem. Za Tou, jež působí teplo přilétly husy a další vodní ptáci a na její přání začali v korunách stromů pět zpěvní ptáci své veselé písničky. Všichni byli zase šťastní. Skareh utekl na sever a také se ukryl v ledové jeskyni, žel nezůstal tam navždy. Každý rok ve stejném čase začal zase bojovat se svým bratrem a celá ta věc se opakuje rok za rokem, až do skonání světa. Tak se střídá zima s létem.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235795