100
Politické čistky v Belgii a Itálii
Koloniální problémy Velké Británie
Politická propojení a konflikty
země –, neprohrála v roce 1956 volby, v nichž podlehla svým systémovým protivníkům – zleva komunistům a zprava nacionalistickým gaullistům. časté vládní krize pak vedly k destabilizaci, která v roce 1958 vyústila v dramatické vystřídání moci a k de Gaullovu návratu. bonapartistickou vojenskou tradici, již ztělesňoval, se mu podařilo spojit se silnou prezidentskou demokracií a armádu, která stála na pokraji puče, opět zklidnil. de Gaullova pátá republika se po vyřešení různých integračních problémů nakonec projevila jako stabilní a modernizace schopné zřízení, jež ovšem i nadále sázelo na politiku národní velikosti a tou odvádělo pozornost od vnitropolitických problémů. německá okupace a kolaborace zanechala stopy také na belgii. politické čistky se spojovaly se starým konfliktem mezi vlámy a valony, a navíc zpochybňovaly monarchii. svár skončil a země se zklidnila, teprve když se leopold iii. zřekl trůnu ve prospěch svého syna baudouina i. ještě komplikovanější byly politické čistky a přechod k poválečné demokracii v itálii, kde se teprve stylizací odboje (resistenza) na druhé národní hnutí podařilo vytvořit nosný mýtus, respektive nastolit politický konsensus, který sice zastíral tragické a rozporné aspekty italského odbojového hnutí, nicméně usnadnil přechod k parlamentní demokracii a její stabilizaci pod křesťanskodemokratickým vedením. i zde znesnadňovaly vnitřní modernizaci země četné vládní krize a ustavičné ekonomické a sociální strukturální problémy, prohlubované navíc rozdílem mezi severem a jihem. ekonomický rozmach podpořil až zesílený příklon k evropě, jeho plody se však i nadále rozdělovaly velice nerovnoměrně a nijak nevedly k odbourání sociálního napětí. tak se i v italském systému více stran vytvářel vzhledem k častým vládním krizím stále více dojem jakési politické blokády, již nevyřešily ani nesplněné vize a strategie historického kompromisu mezi křesťanskými demokraty a komunisty v 70. letech. vysoká byla též cena, již musela za ztrátu impéria zaplatit velká británie, ale londýnské vládě se podařilo provést dekolonizaci spořádaně. vnitropoliticky a ekonomicky ležela zátěž válečných nákladů a „výprodeje“ zámořských držav a zájmů na ostrovech. Usa, které byly silně proti kolonialismu, tlačily na oslabený londýn, aby se zámořských teritorií vzdal. ke kroku nejtěžšímu, k řešení indického problému, pak došlo relativně brzy. klenot britského impéria dostal v roce 1947 samostatnost, subkontinent byl rozdělen na dva státy, na muslimský a multietnický s převahou hinduistů. ekonomicky závažnější bylo pro británii zřeknutí se zájmů v iráku a v egyptě, šlo zde o důležitý přístup k ropě, jež se měla s rostoucí motorizací stát rozhodujícím surovinovým faktorem. největší hrozba vycházela z arabského nacionalismu. skutečnost, že Usa dokázaly velkou británii přimět velice brzy k politickému ústupu, názorně demonstrovala ztrátu její moci. koloniální problémy ve spojení s vnitřními problémy, jež byly zaviněny reformami, vedly nakonec k zániku britského vlivu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235792