Ptačí žena (Ukázka, strana 99)

V Pondělí 12. prosince Jonáš čekal na posledního pacienta tak trochu netrpělivě. Ve tři hodiny mu odjížděl z nádraží vlak do Olomouce a on věděl, že dnes už to musí vyřídit.

Prostě musí!

Jinak je neschopný zbabělec, strašpytel a sketa. Zrádce jejich Bohdanky!

Měl štěstí – o půl třetí doběhla jen mladá žena s křečkem, který měl zánět spojivek, a pak přišla paní s kočkou domluvit se na kastraci. Za patnáct minut tři mohl vyběhnout na nádraží, u prodeje jízdenek byl za dvě minuty tři, za další minutu už letěl po peróně k vlaku, kterému právě průvodčí odpískal cestu.

Dopadl na koženkovou sedačku a hned se zabořil sám do sebe.

Už od chvíle, kdy si přečetl ty články na internetu, musel myslet na všechny ty ara kobaltové, s nimiž Leonard Franc tak nelidsky zacházel. Jak si ten člověk mohl z ptáků udělat jen zboží? On, který choval amazónky a dovedl o nich s takovou láskou mluvit? Moc dobře Jonáš věděl, že jedním z hlavních důvodů, proč je ara kobaltový na světovém seznamu kriticky ohrožených živočichů, je právě nelegální obchod – a taky si ještě ze studií pamatoval, že z hnízd vybírají vejce nebo mláďata papoušků pytláci nebo podplacení strážci. Překupníci je pak přes kurýry vozí do Evropy v úkrytech nebo zavazadlech. A tady jim pak pořídí cinknuté papíry, se kterými je prodávají na černém trhu. Přemýšlel znovu nad tím, jakou roli asi hrál v tomto špinavém řetězci Leonard. Myslel na to tak vehementně, že se mu celou 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235787

Lenka Chalupová

noc zdálo o tom, jak v těžce přístupných kaňonech severní Brazílie zachraňuje krásné exempláře ara kobaltového. Máchal do tmy ložnice tak nebezpečně, že ho musel Michal vzbudit, donést mu vodu s citrónem a pak ho v kolébce vytvořené ze svého těla zase uspat.

Do Zverimexu dorazil něco před čtvrtou a naštěstí byl v obchodě sám.

Leonard ho hned zařadil. „Copak? Beránek se sestře nelíbil? Je z dobrého chovu…“ Jonáš musel třikrát rychle dýchnout, aby se nenechal tak vykolejit jako minule. „Rád bych s vámi mluvil soukromě.“ „Soukromě?“ znejistěl Leonard Franc a jeho tvář ochotného obchodníka se rázem změnila v ksicht člověka, který za každou cenu musí dát najevo svou převahu. Narovnal se u svého prodejního pultu, ruce zabořil do kapes pláště, ohrnul rty a zeptal se: „O co jako jde?

Vy jste z veterinární správy?“ „Já?“ podivil se Jonáš, „jsem veterinář, ale…“ Leonard obešel pult, ruce vytáhl a zapřel je do stěny s akvarijními rybičkami. „Aha, přišel jste mi udílet rady, že…“ Jonáš vrtěl hlavou a pomalu se sunul k východu, přece jenom byl o hlavu menší než Leonard a jeho muskulatura se s tou jeho nedala ani srovnat. Vysvobodily ho dvě děti, které do obchodu vtrhly s přáním kolotoče pro křečka. Naštvaný Leonard se změnil ve vlídného strejdu prodavače, dal jim vybrat ze tří druhů, doporučil ten nejdražší kousek – a mezitím se zase vrátil k Jonášovi, aby si s ním vyjasnil, že jemu žádný hejsek hraběcí rady udělovat nebude. Jemu teda ne! „Počkám vás po páté v hospodě za rohem. Zvu vás na panáka!“ špital, když bral zpátečku směrem k vchodovým dveřím. Leonard vypadal regulérně jako ropu98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235787

Ptačí žena

cha těsně před rozprsknutím, ale protože si děti vybraly kolotoč s kuličkou a žádaly si ještě běhací kouli pro svého hlodavce, byl nucen se jim věnovat.

Sám Jonáš nedokázal odhadnout, jestli France zaujal nebo vyděsil natolik, aby za ním do hospody doopravdy přišel. Výhrou by pro něj bylo i to, kdyby ho tam zavála pouhá zvědavost, prachobyčejná zvídavost, co mu asi tak ten mladý kluk může chtít.

Vybral místo v zadní části pivnice, kousek od krbu, který příjemně hřál do prostoru místnosti. Objednal si pivo a k tomu slané tyčinky, kterými zahnal hlad i nervozitu. V hlavě si přemílal, jak ten hovor asi povedou – teda v případě, že se Leo chytil na jeho nabídku a do pivnice zamíří. Moc dlouho si tu hádanku ale dávat nemusel. V pět hodin a pět minut už stál ve dveřích – a s rázným krokem vyrazil přímo k Jonášovi.

Sedl za stůl, ani si nesvlékl kabát a hned do něj najel jako buldozer. „Tak podívej, kamaráde,“ řekl a zblízka se mu podíval do očí, „toho beránka jsem sice sehnal pod rukou, ale je zdravý a hezký, vhodný i pro chov, tak snad není třeba kvůli tomu dělat závěry. Pokud mě chceš napráskat majiteli obchodu, že jsi to měl bez paragonu, tak prosím… telefon na Dalibora Karase máš na dveřích…. ale pak za sebe neručím!“ Jonáš si nervózně poposedl, nesouhlasně vrtěl hlavou, neohrabaně vytáhl z tašky mobil, najel si prstem na složku s fotkami a vytáhl jednu z posledních, které si doma pořídil. „Beránek dostal jméno Mikuláš, sestra mu říká Miky a je z něho nadšená,“ špitl a pod nos Leonardovi podstrčil snímek, na kterém byla rozesmátá Bohdanka s mírně vyděšeným ušáčkem na rameni. Čekal jakoukoliv reakci směrem ke zvířeti, ale to, co se v následujících minutách odehrálo, Jonáše vykolejilo víc, než si ve všech svých představách maloval.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235787