Sen svobody Svou vůlí měsíc na nebi volám, a vystavena té stříbřité záři, já jeho mocí v dravce se měním. Roztahuji svá křídla, a za tebou se rozletím, křik můj světem se rozléhá. Volám tě, milovaný! Ty, který slyšet mě máš, volání zachytíš, a také mu rozumíš, jím neovlivněn, jen svou vlastní myslí. Měsíční svit už noří se v temnotu, do očí zasvítí, lež boří a ničí, vše je teď jasné a pravda se zjeví. Podívej! Už není dravce ve zlaté kleci, lahůdkami krmeného, co spokojený je a nechce ven. Však vyhloubená je temná propast, přikrytá pevnou sítí zotročení, a v ní ten dravec bezmocně leží.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235784