102
Kulturní změny
rozmanité formy politické radikalizace. i ve vypisování cen učených společností a akademií této epochy, věnujících se vedle vědeckých a literárních témat stále větší měrou i politické a společenské problematice, lze konstatovat výraznou tendenci k politizaci osvícenských idejí. tu provázela změna v členské struktuře mnoha učených akademií, snažících se novou tematikou vypisovaných cen a otázek a jejich rozšířením tiskem oslovit i širší veřejnost mimo učenecké prostředí. například lyonská „akademie krásných umění a literatury“ dostala v roce 1783 na soutěžní otázku, zda objevení ameriky přineslo škodu či užitek, přes osmdesát odpovědí, o kterých se v soudobé publicistice živě diskutovalo a které daly široký, na veřejnosti účinný prostor kritice kolonialismu i otroctví a obchodu s otroky. akademie pak v závěrečném stanovisku k výsledkům soutěže poukázala výslovně a naléhavě na to, že osvícenská revize koloniální expanze musí s doposavad utlačovanými a právně i politicky znevýhodňovanými domorodci jednat jako s rovnoprávnými občany. v četných soutěžních pracích ke společensko-politickým otázkám se projevuje utopická dimenze, odrážející se v pozdním osvícenství také ve všeobecné konjunktuře utopických děl, zejména ve francouzském osvíceneckém hnutí. z nich lze jmenovat zvláště mercierův L’An 2440. Rêve s’il en fut jamais („rok 2440. sen, jestliže kdy byl“, 1771), Aline et Valcour („alina a valcour“, 1795) markýze de sade, diderotův „dovětek k bougainvillovu cestopisu“ (Supplément au voyage de Bougainville, 1772) a Histoire des Galligènes charlese-Françoise tiphaigne de la roche, pojednávající o protinožcích a předchůdcích Francouzů. pozdní osvícenství charakterizuje rovněž kritika racionalismu, jež Kritika racionalismu nabyla v různých evropských kulturách různých podob: v německu se projevila například „kritikou čistého rozumu“ (Kritik der reinen Vernunft, 1781) immanuela kanta a řádem iluminátů (založen v roce 1776 filozofem a profesorem církevního práva adamem Weishauptem, zakázán v roce 1785) a ve Francii, itálii, skandinávii i v německém kulturním prostoru rozum kritizujícími a nábožensky blouznivými a spiritualistickými proudy a myšlenkovými směry, například v publikaci Franze antona mesmera k magnetismu („mesmerismus“) a v hojně překládaných spisech alessandra cagliostra a emanuela swedenborga. mesmerismus neměl zpočátku žádný vztah k politice, avšak vlivem radikálních mesmeristů, jako advokáta nicolase bergasse a publicisty a pozdějšího revolucionáře jacquese pierra brissota, se stal „přestrojenou politickou teorií srovnatelnou s rousseauovou“ (robert darnton). vzdělaná veřejnost předrevoluční evropy, především ve Francii, ale i v německu, měla sklony k tomu, aby „zavrhovala studený racionalismus poloviny století“. kniha anne-louise Germaine de staël (madame de staël) De l’Allemagne („o německu“, 1810) důsledně konfrontovala racionalistickou francouzskou literaturu a filozofii osvícenství a Francouzské revoluce s idealizovaným pohledem německé rané romantiky a soudobé německé filozofie, mimo jiné augusta Wilhelma schlegela.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235738