Tajemství kouzelného keře (Ukázka, strana 99)

Přidej! Treflové už jsou z děr skoro venku!“ pobízel Vítek Adélku a ustaraně shlížel dolů na široké hlavy zuřivých Treflů. Děti letěly jako s větrem o závod.

Přesto jim duha připadala neuvěřitelně vzdálená. Ani si nestačily zoufat a ucítily, že je duhový závoj začíná magicky přitahovat k sobě.

Duhové barvy byly teplé, skoro hřejivé. Objímaly děti a hýčkaly je. Ve chvíli, kdy se barvy nasály do jejich křídel, děti se zastavily na místě. Neměly ponětí, jak je to možné. Zůstaly viset ve vzduchu a křídla jim začala zářit. Duhové barvy z jejich křídel pojednou vytryskly a snesly se jako vodopád na celou zemi Belfíků. Nejprve pohladily zemi, ptáky i zvířata, která se tím probudila z čarovného spánku. Pronikly mráčky Belfíků, ze kterých se opět začala sypat malá třpytivá smítka. Proklouzly velkou bránou do domečku krále Belfíků, proletěly jím a ozářily poslední prázdné místo ornamentu nad oltářem v malé komnatě. Ve stejné chvíli se zelený drahokam uprostřed ornamentu rozzářil a začal se pomalu otáčet kolem své osy. Když se dotočil jednou dokola, barvy se proměnily v duhový kousek, a ten zapadl na své místo. Zelený drahokam už jen nezářil, ale začal v pravidelném tempu blikat. Po sedmém bliknutí se celý ornament najednou odloupl ze stěny, proletěl domem a vyletěl ven nad kouzelnou mýtinu. Zakroužil třikrát nad ležícími Belfíky, a ti se začali zvedat omámeně ze země.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235719

Záchrana Mezitím přestalo pršet. Děti vše pozorovaly stále ze stejného místa vysoko na obloze. Postupně se k nim přidávali probuzení Belfíci. Jejich nyní již opět duhová křídla jemně šustila vzduchem. Zvedal se od nich mírný vánek, který lehce vysušoval promočené děti.

Ornament se stále vznášel pod nimi. Výstražně létal nad hlavami Treflů. Najednou se začal točit rychleji. Z jeho kamenného kousku vystřelovaly malé ostré kamínky a bušily do pobíhajících Treflů hlava nehlava. Z jeho dřevěné části se odvíjela dlouhá dřevěná lýka, která podrážela Treflům nohy.

Ze skleněného kousku vytékaly pramínky vody a rozmáčely půdu. Treflové klouzali, padali a byli čím dál tím víc zuřivější. Úplně zapomněli, proč vlastně vylezli ze země. Ani je nenapadlo použít inkoustové koule ukryté v kapsách.

Magická síla ornamentu byla opravdu obrovská.

Z duhového kousku vybuchovaly gejzíry barev.

Padaly v malých duhových kapičkách Treflům na záda. Padající kapičky byly jako žhavé uhlíky, které propalovaly Treflům kůži, až se z ní kouřilo. Treflové skučeli a zmateně pobíhali kolem vyhloubených děr.

Nakonec začali rychle zalézat zpět. Někteří dokonce skákali do země přímo po hlavě.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235719

Když zalezl do země poslední Trefl, ornament se začal zvětšovat. Rostl, až jeho stín pokryl všechna místečka na zemi. Naposledy se roztočil. V té chvíli s něj vystřelila obrovská tlaková vlna. Silně bouchla do země a pevně ucpala všechny díry a otvory, které Treflové vyhloubili. Uvěznil je tak v podzemí natrvalo. Poté se ornament opět zmenšil, zakroužil na obloze, přeletěl přes mýtinu a vrátil se do domečku krále Belfíků na své místo na stěně nad oltářem. Ve stejné chvíli se ve skleněné truhličce na oltáři objevila starodávná kniha Belfíků. Celá a neporušená, jako kdyby nikdy nezmizela. V zemi Belfíků zavládl klid a mír.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235719