Vybrané otázky z přepravy a zasílatelství
se odpovědnosti zprostí, pokud prokáže, že škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení potřebné péče. Dále jsou v tomtéž ustanovení uvedeny další případy zproštění odpovědnosti dopravce, přičemž v prvním případě se dopravce zprostí odpovědnosti, pokud prokáže, že škodu způsobili odesílatel, příjemce nebo vlastník zásilky. Odpovědnost za škodu na zboží způsobenou při nakládce a vykládce občanský zákoník zvlášť v rámci úpravy přepravy či zasílatelství neřeší. Nabízí se tedy možnost řešit tuto odpovědnost dle obecných ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu. Úmluva CMR rovněž neupravuje odpovědnost za škodu způsobenou při nakládce nebo vykládce zásilky. V čl. 17 odst. 4 Úmluvy CMR jsou upraveny případy zproštění odpovědnosti dopravce za škodu. Na základě tohoto ustanovení nestíhá dopravce povinnost nahradit škodu mimo jiné tehdy, když dojde ke ztrátě nebo k poškození zásilky v důsledku manipulace, naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem, příjemcem nebo osobami jednajícími za odesílatele nebo příjemce. O případné odpovědnosti za nakládku nebo vykládku, resp. o tom, kdo je k nakládce nebo vykládce povinen, Úmluva CMR mlčí. Obecně platí (jak vyplývá z občanského zákoníku a Úmluvy CMR), že dopravce odpovídá za škodu na zásilce od okamžiku jejího převzetí k přepravě až do okamžiku jejího vydání příjemci. Za převzetí zásilky je nutno považovat okamžik, kdy dopravce fakticky zásilku převezme do své péče, tedy kdy s ní může fyzicky nakládat. Vydání dále představuje okamžik, kdy dopravce při vědomí a s vůlí příjemce zásilku příjemci předá (vydá), a příjemce tak převezme vládu nad zásilkou ve fyzické podobě. Pro posouzení otázky, kdo a v jakém rozsahu je odpovědný za škody způsobené při nakládce a vykládce zboží, je v první řadě třeba vycházet z dohody uzavřené mezi odesílatelem a dopravcem, a pokud takové výslovné dohody není, je třeba vycházet z toho, kdo je převažujícím subjektem provádějícím nakládku či vykládku zásilky. Nakládku či vykládku zboží může totiž provést jak odesílatel, resp. příjemce, tak i třetí k tomu pověřené či najaté osoby, stejně jako i dopravce. Je-li totiž zřejmé, že odesílatel nebo příjemce převzali odpovědnost za provedení nakládky či vykládky zboží, tuto provedli, dohlíželi na ni nebo ji organizovali, odpovídají za vzniklou škodu sami. Odesílatel a dopravce si tedy mohou mezi sebou dohodnout, že dopravce provede nakládku a eventuálně i vykládku přepravovaného zboží. K této dohodě může dojít jak již při uzavření konkrétní smlouvy o přepravě (ať už jde o nakládku nebo o vykládku), tak až v průběhu samotné přepravy (pokud půjde o vykládku).
jemce zboží (k tomu též např. rozsudek HansOLG Bremen ze dne 8. 2. 2007, čj. 2 U 89/04, publikováno In Transportrecht, 2008, s. 252).
80
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235685