Kapitola XXIII
Teofil přechází po pracovně svého otce, kam se uchýlil se svou matkou. Je rozladěný. „Slíbila jste mi to!“ vyráží nazlobeně. Paní Cerisaieová se něžně dívá na syna. „Příliš rychle jsem se zavázala,“ přiznává. „Měl jste před odjezdem do Paříže a nechtěla jsem, abychom se pohádali, proto jsem souhlasila.“ „Měla jste tu schůzku zrušit!“ opakuje už asi podesáté. Paní Cerisaieová vzdychá. „Dejte jí aspoň šanci...“ Mladík se podrážděně dívá na matku. Je raněný ve svých citech. „Jsem dost starý na to, abych si dokázal vybrat, s kým se chci oženit,“ rozhořčuje se. „Nemůžete za mě všechno rozhodovat!“ Paní Cerisaieová mlčí, nechce přilévat oleje do ohně. „Ona to musí vědět!“ vykřikuje Teofil. „Nemůžu se s ní vidět. Nemůžu v ní přece živit planou naději.“ „Jste tak kategorický.“ Teofil klopí oči. „Bohužel ne! Sám nevím, co chci. Potřebuji čas. Jedno ale vím jistě, a to že ta schůzka mi nevyhovuje.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235660