práci (Chytil, Musil, 1998), který plní dvě zásadní úlohy. První usiluje o zajištění kvality prostřednictvím normativní funkce, zatímco metodická funkce umožňuje školám jít cestou vlastní specifičnosti při dodržení stanovených standardů (Navrátilová, 2013: 509). Absolventi škol sociální práce by podle standardu měli mít zejména tvrdé dovednosti60 (ASVSP, 2011: 1). Student sociální práce, a tudíž i absolvent by měl být podle Standardu vybaven nejen teoretickými znalostmi z mnoha disciplín, ale také znalostmi praktický mi – Standard zmiňuje odbornou praxi a supervizi, jejichž cílem je rozvíjet kompetence k výkonu sociální práce, vést studenty k reflexi zkušenosti z odborné praxe a k sebereflexi a motivovat je k hledání profesní identity (ASVSP, 2011). Role praxe a supervize je tedy při studiu sociální práce velmi důležitá, protože dává velice cenné a nenahraditelné zkušenosti z praxe, které student využije v budoucím zaměstnání. Již samotné znění Standardu nasvědčuje faktu, který svým výzkumem zjistila Navrá tilová (2013: 211) – dominujícím přístupem ke vzdělávání v českých školách je model kompetenční, jenž je ale realizován různými cestami, kdy jej aplikace určitých aspektů vzdělávání přibližuje k dalším dvěma typům přístupů: reflexivnímu a ojediněle i k pří stupům založeným na důkazech. Otázkou je, do jaké míry vzdělavatelé řeší osobnostní předpoklady studentů – budou cích sociálních pracovníků – a pracují na jejich rozvoji. Na mnoha školách se z tohoto důvodu stále realizuje ústní kolo přijímacího řízení a studijní plán oborů je záměrně koncipován tak, aby docházelo i ke kultivaci osobnosti studenta. Jako příklad můžeme uvést hodnoty „odbornost“ a „lidskost“, které stojí za obory Etika v sociální práci a So ciální a charitativní práce na TF JU v Českých Budějovicích. Nemalou roli v této oblasti hrají supervidované praxe studentů během studia a praktické, interaktivní kurzy etiky, psychologie, interkulturního a globálního rozvojového vzdělávání a sociální práce se sebezkušenostním rozměrem. Poslední instancí, která pak rozhoduje o kvalitě osobnostních a kvalifikačních před pokladů sociálních pracovníků, je zadavatel nebo zaměstnavatel. Ten umožňuje sociál ním pracovníkům konat nebo podle něj nevhodným kandidátům neumožní přímý výkon sociální práce. Dilema sociální práce jako věda a umění, tedy protichůdná tendence v nazírání na odbornost sociálního pracovníka objevivší se ve vývoji sociální práce v průběhu 20. sto letí, se tak z našeho pohledu ohledně profesionála sociální práce mění v jasný požadavek na silné zastoupení obou oblastí – znalostí i osobních předpokladů. Jak uvádí Navrátil (2001: 21), osobní předpoklady, talent a tvořivost sociálního pracovníka jsou základem. Bez vzdělání a kultivace svého talentu však sociální pracovník nevystačí. Kredátus (2007) k tomuto tématu ještě dodává, že pouhé vzdělání z absolventa so ciální práce profesionála nikdy neudělá. Být profesionálem znamená umět propojit teoretické a praktické poznání a současně mít ten správný či vhodný set schopností, dovedností a vlastností (kompetencí). Odkazuje tak k požadavku na vzdělavatele sociální 60
Podrobněji v kapitole Vývoj a podoba vzdělávání sociálních pracovníků.
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235581