SÍDLO
â E RVA
však byly matné, téměř nezřetelné jako na gobelínech jaga-la-hai, rez vyhlodala v plátech černé díry, takže mu chvíli trvalo, než smysl obrazu pochopil. Ale nemohli se tam zdržet. Zem byla prožraná červími chodbami. Po předlouhé době si Annelyn povšiml prvních rozpadlých bronzových pěstí na stěnách a trocha únavy z něho spadla. Tady kdysi žily jaga-la-hai. Blížil se k domovu. Dolňák se zastavil před větrací šachtou. Chyběla na ní mříž. Annelyn se usmál, strčil dovnitř ruku a nahmátl provaz. Dolňák udělal zvláštní, rozmáchlé gesto, otočil se a vydal se cestou, kterou přišli, běžel po čtyřech končetinách, takže Annelyn brzy osaměl. Vlezl do šachty a začal šplhat. Tentokrát však viděl. Kovová roura byla načervenalá, kolem něj proudil teplý vzduch zbarvený jako rudý kouř. Nad sebou a pod sebou zahlédl tmavší čtvercové východy. V jednom patře uviděl široce rozevřené dveře. Zhoupl se ven, sundal si přilbici a strčil si ji pod paži. Zůstal ve stínu, než se mu oči přizpůsobily purpurovému šerosvitu Síně Pánů proměn. Louče byly uhašené, svítily jen koule obalené 107 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235501