Notes i tužka se vrátily do řidičovy kapsy. Šeremetěv celé to představení rozčarovaně sledoval, dočista zmaten řidičovým jednáním. „A budou auta poladěná?“ odvážil se dotázat. „Poladěný, čisťoučký, připravený vyrazit. Pro Vladimira Vladimiroviče jenom to nejlepší.“ Elejekov se zašklebil. „Prospěje mu na chvilku vypadnout, udělat si pěknej vejlet.“ Vzhledem k té nepříjemné atmosféře, která vládla na dače, by to prospělo každému, pomyslel si Šeremetěv. Letmo pohlédl na Elejekova, jenž si zamilovaně prohlížel auta. Šeremetěv věděl, že se řidič přátelí se Stěpaninem, snad by tedy mohl vědět, co se s kuchařem děje. „Vadime Sergejeviči,“ řekl, „co se děje se Stěpaninem? Proč je vůči Barkovské tak zatvrzelý?“ „Proč myslíte?“ řekl Elejekov s povytaženým obočím. „Říká, že prý jde o princip.“ Elejekov se dal do smíchu. „Dodavatele si prý vždycky vybírá kuchař. Říkal, že je to začátek konce.“ „Je to tak trochu začátek konce, to má pravdu,“ odpověděl Elejekov a mrkl na Šeremetěva. „Co to znamená?“ Vtom si Šeremetěv uvědomil, že se na něj řidič dívá přesně tím pohledem, kterým se na něj dívali všichni – pohledem plným politování a pobavení, naznačujícím, že vedle světa, v němž žije, existuje ještě jiný svět, o kterém nemá ani tušení. „Co, Vadime Sergejeviči?“ „Podívejte, Nikolaji Iljiči… Mně do toho opravdu nic není, asi bych o tom neměl mluvit…“ „Co?“ trval na svém Šeremetěv. „Neměl bych o tom mluvit…“ „Vadime Sergejeviči! Prosím vás!“ Elejekov si povzdechl, jako kdyby to z něj doopravdy páčili. „No dobře. Stěpanin měl s Pinskou dohodu. Stačí? Nechme to už bejt.“ „Dohodu s Pinskou? Jakou dohodu?“ „Na něco se vás zeptám, Nikolaji Iljiči. Jak si myslíte, že Pinská a její manžel, správcová a řidič kamionu, našetřili tolik peněz, aby si mohli 98
Honig_Senilita_Vladimira_P_vnitrek.indd 98
2.8.2017, 16:13:56 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235360