třeba plesnivý brambory. Jestli tam má vánoční ozdoby, koukněte do každé koule, přeřízněte prkno na surfování…“ „Děláme, co je v našich silách,“ ubezpečil ji. Chvíli zaraženě stála a pomalu pokyvovala hlavou. Měla u toho zaťaté pěsti, občas je povolila, ale hned se její svaly opět napjaly. Nakonec utrousila: „Do háje,“ a zamířila do vedlejšího pokoje. Technik se mi díval přímo do očí, a já jeho pohled opětovala. Vydrželi jsme mlčky asi minutu, nebylo co říci. Pevně jsem věřila, že odvedou profesionální práci a prošmejdí tohle hnízdo důkladně. Jestli tady úložiště jsou, budeme je mít. A jestli ne? „Sáro!“ ozvala se Romana z vedlejšího pokoje. Sklopila jsem zrak a odlepila se od radiátoru. „Tak sakra Sáro!“ Už křičela. Hlas zněl více než naléhavě. Přidala jsem do kroku. Stála vedle té obrovské obrazovky, u skleněné vitríny nalevo. Byla úplně bílá, oči vytřeštěné, rychle dýchala. A levou rukou ukazovala mezi vystavený porcelán za sklem. Přispěchala jsem k ní, pohlédla udaným směrem a bodlo mě u srdce. Mezi cibulákem pečlivě rozestaveným na skleněné poličce byl vystaven ručně malovaný barevný náramek z exotického dřeva. Ten, který jsem mnohokrát viděla na fotografiích Janky. Ten, který tak ráda nosila a nikdy nesundávala. Ten, který jsme u jejího bezvládného těla v mělkém hrobě nenašli.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235347