zabývá hned několik skvělých lidí.“ Podá mi papír s pár jmény. „Ale i když se rozhodnete jinak, Wren by prospělo, kdyby věděla, že se může o svých pocitech bavit v bezpečném prostředí. Často se stává,“ pokračuje, „že na sebe nadané děti jako Wren podvědomě vezmou všechnu vinu a smutek, které z podobných situací vyplývají.“ Přikryje mi ruku svou studenou dlaní. „Mohla by se u ní rozvinout deprese.“ „Mně připadá spokojená.“ „A ta by mohla vést k užívání drog, násilnému chování, poruchám příjmu potravy…“ „No dobře!“ vyhrknu prudčeji, než mám v plánu. „Dobře,“ zopakuju o něco klidněji. „Vyřídím mámě, aby ty papíry podepsala, ať si může Wren s někým promluvit. Postaráme se o to.“ Chci odsud vypadnout. Mám chuť rozběhnout se na hřiště a sevřít ji v náruči, protože toho tolik vidí – až moc – a já to nemůžu nijak zarazit ani jí pomoct. Chci kvůli Wren zastavit čas, začarovat ji jako Šípkovou Růženku a pak, až dám zase všechno do pořádku, ji probudit polibkem na tvář. „Zdá se, že si celkem rozumí s Melanií St. Jamesovou. Znáš ji?“ „Ano,“ odpovím, „párkrát jsme si s ní byly hrát v parku.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235244