zabývá hned několik skvělých lidí.“ Podá mi papír s pár jmény. „Ale i když se rozhodnete jinak, Wren by prospělo, kdyby věděla, že se může o svých pocitech bavit v bezpečném prostředí. Často se stává,“ pokračuje, „že na sebe nadané děti jako Wren podvědomě vezmou všechnu vinu a smutek, které z podobných situací vyplývají.“ Přikryje mi ruku svou studenou dlaní. „Mohla by se u ní rozvinout deprese.“ „Mně připadá spokojená.“ „A ta by mohla vést k užívání drog, násilnému chování, poruchám příjmu potravy…“ „No dobře!“ vyhrknu prudčeji, než mám v plánu. „Dobře,“ zopakuju o něco klidněji. „Vyřídím mámě, aby ty papíry podepsala, ať si může Wren s někým promluvit. Postaráme se o to.“ Chci odsud vypadnout. Mám chuť rozběhnout se na hřiště a sevřít ji v náruči, protože toho tolik vidí – až moc – a já to nemůžu nijak zarazit ani jí pomoct. Chci kvůli Wren zastavit čas, začarovat ji jako Šípkovou Růženku a pak, až dám zase všechno do pořádku, ji probudit polibkem na tvář. „Zdá se, že si celkem rozumí s Melanií St. Jamesovou. Znáš ji?“ „Ano,“ odpovím, „párkrát jsme si s ní byly hrát v parku.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235244
„Tvoje matka by jejich přátelství mohla podpořit. Mohlo by to Wren prospět. Jeden nikdy neví.“ Přikývnu. „A co ty, drahoušku?“ Stiskne mi ruku a já si teprve teď uvědomím, že ji drží už pěkně dlouho. Roztřesou se mi rty. Doufám, že se mě nechystá přímo zeptat, jak se mám. „Musí to pro tebe být hodně náročné, zvlášť když tvoje matka tolik pracuje, aby vás sama uživila.“ Ha ha! „Ulevilo se mi, když jsem se doslechla, že to Wren neviděla na vlastní oči,“ mluví dál. „Ale tys u toho byla, že? Tys viděla, co jí udělal.“ Moje pitomý slabošský já se scvrklo jako švestka, zvedlo se z malinkatý školní lavice a křečovitě se drží paní LaRoucheové, jako by to byla jediná dobrá duše na celým světě. Vymaním se z jejího sevření. Nebudu před touhle ženskou brečet. Pohnu se ke dveřím a při tom se usmívám, jak nejlíp umím. „My se o Wren postaráme, paní LaRoucheová. Už se nemusíte obtěžovat.“ „Ale mě to vůbec neobtěžuje, drahoušku,“ zašvitoří. „Wren teď prostě zažívá náročné období. To se párkrát za život stane každému.“ Taky vstane a položí si ruce na šaty potištěný vzorem nějakýho pradávnýho
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235244
kmene. „Jenom chci, aby to zvládla, aby se jí dařilo. Jí i tobě.“ „Děkuju,“ řeknu a myslím to vážně. Taky chci, abychom to zvládly. „Mrzí mě, že máš tolik trápení, drahoušku,“ dodá, když dojdu ke dveřím. „Je to škoda. Bývala jsi taková veselá holčička.“ Po schůzce ve škole potřebuju trochu času na přemýšlení a Shana se nabídne, že vezme Melanii s Wren na zmrzlinu, protože je pátek a ona nemusí do práce. Já mám taky volno. Na kole jsem nejela už strašně dlouho. Zabočím na stezku na hrázi a šlapu, co mi stačí síly, až mě pálí všechny svaly a málem vyplivnu plíce. Cesta vede po rovině a ze začátku minu pár běžců, ale za chvilku všechny předjedu, kolem balvanů vyjedu z města, celá zpocená si to svištím po stezce a kolem mě se míhá zeleň. Přemýšlím. Pokud na papírech zfalšuju mámin podpis, Wren bude muset odpovídat na nejrůznější otázky a někdo by mohl přijít na to, jak to teď s náma je. Bylo by to další riziko. Jenomže když to neudělám, paní LaRoucheová stejně bude mít čím dál silnější podezření, že se nám děje něco zlýho. Nevidím žádný východisko.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235244