98 | MALÁ CESTA PO FRANCII
zásahů, jelikož po celá staletí zjevně odolávají zubu času. Působí napodiv výstižně: jejich tvůrce vytěžil maximum z toho, že měl plně na paměti účinek, jehož hodlal docílit. Uvnitř se katedrála vyznačuje nesmírnou prostotou, velebností a zejména hrozitánskou výškou. V tomto směru nevídaně vyniká loď; vše ostatní, co znám, se vedle ní jeví zakrslé. Nutno však upřesnit, že v oboru architektury se zásadně přikláním k poslednímu hlasu v řadě. Kterákoli veliká stavba mi v tu chvíli, kdy se na ni dívám, připadá jako největší výkřik. Tak či onak se po tu hodinu, co jsem zde seděl a vyhlížel oním velkolepým bourgeským průhledem, vnitřek té ohromné lodi shodoval s představou, kterou jsem si učinil předchozího večera. Budova tohoto druhu pokojně kyne doširoka, málem snad bezmezně; zklidňuje a oprošťuje ducha, povznáší mysl. Prostor rozdělený podélně napětkrát – vezme-li se hlavní loď a přičtou-li se dvě vedlejší po každé straně – postrádá, jak už jsem upozorňoval, transepty a jejich absence protahuje ten sakrální prospekt natolik, že z mé pozorovatelny u vchodu se ústřední zdobené okno vsazené v hlubinách vertikálně disponovaného chóru zdálo div ne dvě míle daleko. Druhá čili vnější z pobočné dvojice lodí je příliš nízká, první zas příliš vysoká – nebýt oné nesouměrnosti, hlavní loď by napohled vybíhala v dál ještě závratněji. Dvojitá postranní loď obkružuje kněžiště, jehož okna se blyští nehoráznou hojností nádherných starých vitrají. Obdobně pěkné vitraje jsem viděl i v jiných kostelích, ale nikde jsem jich nejspíš nezahlédl tolik pohromadě. Severně od katedrály se nalézá dost nezvyklý výplod čtrnáctého nebo patnáctého století, jakési monstrum obloukovitě podpírající severní věž. Obrovitánsky se klene nad okolím a současně působí romanticky, když
Mala cesta po Francii.indd 98
21.5.2015 19:48:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235210