Vaškův blízký přítel Josef: „Existovaly vlastně dvě větve jazzmanů a fandů, který se ovšem navzájem promíchávaly. Ti hodně mladí chodili do Reduty, ale pak se rozprchli i do jinejch klubů, hlavně do Olympiku. Nádhernej klub byl ve Štěpánský ulici, přibližně v místech, kde je dnes hospoda Šumava, říkalo se mu U Kupců. Další oblíbenej klub byl v Blaníku na Václaváku. Jmenoval se Pygmalion. Za první republiky to bejval takovej nóbl bar. Pak se z toho udělal závodní klub ROH a hrál se tam jazz. Vždycky se některej ze zaměstnanců znal s někým z muzikantů, a tak pokaždý, když tam měli volno, jim to za pár šupů pronajal. Aby to ti mladí kluci utáhli za nějaký malý vstupný, zaplatily se nějaký dvě stovky pronájmu a hrálo se. Později se taky hodně chodilo hrát do Klubu stavbařů, to bylo za Palackýho pomníkem, chodilo se tam zezadu jako od Emauz. Stěžejní ovšem byla Reduta. Tam hrál kde kdo. Třeba Pražský dixieland Luboše Andršta, to už byli skoro profíci. A taky Hot jazz a Herbert Ward. A nesmím zapomenout ani na B klub. Střídali se tam všichni. Tehdy tam existovaly dva sály, jeden nahoře a druhej dole, a v každým hrál někdo jinej. Výtečnej byl třeba lékařskej dixieland, kterej měl zkratku LUES, Lékařskej uměleckej estrádní soubor. Když do Semaforu odešel Jiří Suchý a manželé Sodomovi, natlačila se do Reduty spousta kapel, třeba Barrandov studio, se kterým tenkrát zpívala Boženka Štaubertová. Ona se tehdy opravdu jmenovala Boženka, jméno Edita jsme jí vymysleli my, protože Boženka zrovna není ideální jméno pro zpěvačku. Do Reduty jsme chodili skoro každej večer. Nejen že se tam jazz poslouchal, ale taky se na něj tancovalo. Na všech fotkách z tehdejší Reduty jsou i taneční záběry. Tancovalo se v horním sále, kterej je dnes propojenej s barem. Vstupný tam tehdy sálo deset korun. Chodili tam všichni, třeba jistej Laufer, bratr Pepíka Laufera, kterej měl v sobě španělskou krev a tančil fantasticky. Jeho partnerkou byla Sandra Schránilová, dcera herce Raoula Schránila. Ta byla velice odvážná, dokonce tam jednou přišla na vostro, on 98
Jiří Žák Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235190