Bez snů a ideálů nelze být člověkem. – Ernst Peter Fischer –
Chtě nechtě, každý z nás vyrůstá, dospívá a nakonec i stárne se spoustou snů, z nichž se jich řada nesplní. Bohužel. Do urči tých let nad tím jen mávne rukou a posune věkovou hranici. Ale dřív nebo později přijde v životě každého z nás moment zjištění, že jsme něco nenávratně projeli. Jeden nenávratně mrtvý, neoži vitelný sen, který už se nesplní. Buď jsme překročili hranici věko vou, nebo určitých schopností, nebo konexí, nebo jsme mysleli, že máme moře času. A najednou je čas ten tam a my zjistíme, že podobná nabídka se už opakovat nebude. I my s Božkou jsme si už každá obrečely minimálně jeden svůj sen. A člověk může tisíckrát číst, že když něco opravdu chce, tak se celý vesmír spojí. Nebo že všecko je možné pro toho, kdo věří. Pro stě bohužel (nebo bohudík), hodně věcí v životě je pouze v našich vlastních rukou, následně v našich rozhodnutích, a jelikož nemáme patent na moudrost ani dokonalost – někdy se vesmír může spá‑ jet, jak chce, a je nám to prd platný. Tak jsme nakonec seděly s pohledem zapíchnutým do stolu a pře mýšlely, jestli se z toho máme zhroutit hned, nebo raději každá zvlášť doma. Nezhroutila se žádná (ani u stolu ani následně ve vlastní domácnosti), ale já osobně si podle svých zvyků musela udělat nějaký závěr. Co už s tím, jsem prostě takový „rekapitulant“ analytik. A vzpomněla jsem si na jeden článek, který jsem psala
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235098