tady v supermarketech, ale malé, sotva větší než pomeranč. O to líp se vejdou do malého prostoru, kudy se světlo prodírá k zemi. V následujících měsících, když jsem viděl ananas svítit v kuželu světla, prodral jsem se podrostem až k němu a podíval jsem se nahoru, abych viděl totéž co ten ananas. Abych našel to slunce, které se dostalo k tomuhle plodu. Dnes se mi při vzpomínce na ty ananasy vždycky vybaví ruč ní granát. Je to obraz, který jsem někde viděl, skoro určitě až po tom. Obraz, který překryl už zaznamenané vzpomínky.5 Pama tuju si toho tolik. Vzpomínám na jednu ženu zamotanou v sárí, jak seděla na bobku u ohně a foukala do něj bambusovou trubič kou. Teď mě napadá, že v jejím dechu bylo méně kyslíku než ve vzduchu kolem ní, jelikož to byl výdech. Ale prudce ho vyfoukla dlouhým bambusem, a tak se plameny rozhořely víc. Když jsem se jako výrostek vrátil do Anglie, domníval jsem se, že to, co jsem viděl v dětství, bylo znázornění počátku, do moviny bez politiky. Že takové vzpomínky, které vytvořil obraz času a místa, ty věci, co jsem viděl, ochutnal a ucítil, ten materiál uložený v paměti, že to všechno je archa, z níž může být zno vu stvořen celý svět. Ale čím jsem byl starší, tím moje víra v tu hle ideu slábla. Zaprvé to byla ambiciózní představa, ale i bez té ambice to byla možná prostě v jádru chybná, falešná premisa: myslet si, že je možné znovu stvořit svět. Ať tak či tak, přestal jsem v ni věřit, když jsem začal podrobněji rozebírat význam vzpomínek. Některé ananasy rostou v divočině v jednom dale kém koutě světa — daleko ode mne. Vzpomínám si na jeden vtip. Matematik, fyzik a inženýr ces tují vlakem po Skotsku. Inženýr se podívá z okna a něco upou tá jeho pozornost. 5 Obranný ruční granát MK2, který používala armáda USA ve druhé světové válce a ve Vietnamu, byl známý jako „ananas“, jeho plášť měl totiž charakteristické rýhy, zřejmě proto, aby měl lepší tříštivost. Vedlejší výhodou pak byl snazší úchop.
9 8
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235062
Dívejte se, povídá, to je černá ovce. Ve Skotsku jsou asi ovce černé. Fyzik zavrtí hlavou. Nesmysl, namítne. Víme jen to, že ve Skotsku jsou nějaké černé ovce. Matematik se podívá na své kamarády, vzdychne a se vší váž ností povídá: Jediné, co můžeme s jistotou říct, je, že ve Skotsku je přinejmenším jedna ovce, která je z jedné strany černá. Svět, který k nám proniká našimi smysly, se ze všech sil sna ží najít pevnou půdu pod nohama v našem mozku. Vzpomínky bychom mohli přirovnat ke vzkazům nahraným na magnetofo nové pásce, ale pleteme si vzkaz s médiem, nebo obráceně, pro tože paměť je ta páska samotná. Když dneska poslouchám svoje vzpomínky, věřím, že mi sdělují jen příběhy o sobě samých. Vím jen to, že v jednom koutě Siletské provincie v Bangladéši byl je den malý kluk, kterého dojal pohled na ananasy a který se jed nou stranou natočil ke slunci. Zanedlouho houští ustoupilo otevřené krajině a objevilo se dlouhé a široké pole, které neslo známky obdělávání. Na vzdále ném konci se zvedalo k pahorku a na tom se krčil nízký stromek s dlouhými větvemi, které připomínaly dráty deštníku. Na tom poli se pěstovaly baklažány, jak jsem se později do zvěděl, a když během následujících čtyř sezon dorostly do výše prsou, pomáhal jsem je sklízet. Po straně pole, v jinak neoznače né prohlubni hlíny, byl hrob mého dědečka. Když v roce 2005 zemřel král Saúdské Arábie Fahd, násle dující den ho v souladu s asketickými zvyklostmi převládají cí vahhábistické formy islámu pohřbili do neoznačeného hro bu. Saúdská Arábie nevyhlásila období smutku, nesvěsila státní vlajku na půl žerdi a vládní úřady se nezavřely. Idea je tako vá, že se navracíme k Bohu bez ničeho, každý člověk je rovný všem ostatním. Smrt, největší rovnostářka, zachází stejně s krá lem jako s žebrákem. Jen tak mimochodem, z druhého konce spektra, pokud navštívíš osmanské hřbitovy v Istanbulu, třeba rozlehlé plochy Eyüpu a Karacaahmetu, uvidíš tam nejen stély 9 9
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235062
s ozdobnými reliéfy označující místo posledního odpočinku ze mřelého muslima, ale také spoustu náhrobků. Na horním okraji mají vytesané klobouky a pokrývky hlavy, které odpovídají po stavení nebožtíka: pašovské fezy, janičářské börky a bašlíky dvořanů. Osmané si zachovávali příslušnost k třídě i ve smrti, což se v očích saúdských muslimů pravděpodobně rovnalo kacířství. Později jsem se dozvěděl, že pahorek na konci pole patří rodi ně, ale s dědečkovým požehnáním tam místní hinduisté vodili nechat umřít své krávy. V téhle části světa vedle sebe existova ly nejen hinduismus, buddhismus a islám, ale i různé varianty těchto náboženských směrů. Vlastně se mnohé z nich vzájem ně proplétaly a vytvářely synkretická náboženství, což je patrné i dnes v obřadech muslimských Sileťanů v Londýně. Vzpomí nám si, že moji rodiče jednou navštívili shromáždění nějakého hostujícího hinduistického gurua či lámy v aréně ve Wembley a moje matka v Londýně chodila k hinduistickým fakírům, aby jí předpověděli budoucnost. Všechno se to dělo jen tak mimo chodem. Jak to skutečně je, jsem se dozvěděl až později, a ještě mnohem později jsem pochopil, jak byly tyhle věci důležité ve válce roku 1971. Takže, jak jsem říkal, když jsem se vynořil z bambusového háje, nalevo jsem viděl pole a pahorek. Po pravé straně ležela víska. Mé tělo okamžitě pocítilo úlevu a svaly na nohou zača ly podléhat únavě. Přiblížil jsem se k hloučku zablácených cha trčí a bud, které tvořily rodinnou usedlost mého dědečka a jeho synů. Snad to byl svým způsobem domov. Vybavilo se mi cosi z útlého dětství, ne vzpomínka, ale ozvěna, zaslechnutá s odstu pem mnoha let. Měsíční světlo rozprášilo na krajinu modrobílý jas. Pozoro val jsem, jak se měsíc samotný odráží od napjatého škraloupu rybníka. Opíral se do listů kokosových palem a proměňoval je v sametově zelené pochodně. Sem tam jsem z rybníka zaslechl šplouchnutí ryb. Všude kolem, odnikud a odevšad, ševelilo po 1 0 0
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235062