tady v supermarketech, ale malé, sotva větší než pomeranč. O to líp se vejdou do malého prostoru, kudy se světlo prodírá k zemi. V následujících měsících, když jsem viděl ananas svítit v kuželu světla, prodral jsem se podrostem až k němu a podíval jsem se nahoru, abych viděl totéž co ten ananas. Abych našel to slunce, které se dostalo k tomuhle plodu. Dnes se mi při vzpomínce na ty ananasy vždycky vybaví ruč ní granát. Je to obraz, který jsem někde viděl, skoro určitě až po tom. Obraz, který překryl už zaznamenané vzpomínky.5 Pama tuju si toho tolik. Vzpomínám na jednu ženu zamotanou v sárí, jak seděla na bobku u ohně a foukala do něj bambusovou trubič kou. Teď mě napadá, že v jejím dechu bylo méně kyslíku než ve vzduchu kolem ní, jelikož to byl výdech. Ale prudce ho vyfoukla dlouhým bambusem, a tak se plameny rozhořely víc. Když jsem se jako výrostek vrátil do Anglie, domníval jsem se, že to, co jsem viděl v dětství, bylo znázornění počátku, do moviny bez politiky. Že takové vzpomínky, které vytvořil obraz času a místa, ty věci, co jsem viděl, ochutnal a ucítil, ten materiál uložený v paměti, že to všechno je archa, z níž může být zno vu stvořen celý svět. Ale čím jsem byl starší, tím moje víra v tu hle ideu slábla. Zaprvé to byla ambiciózní představa, ale i bez té ambice to byla možná prostě v jádru chybná, falešná premisa: myslet si, že je možné znovu stvořit svět. Ať tak či tak, přestal jsem v ni věřit, když jsem začal podrobněji rozebírat význam vzpomínek. Některé ananasy rostou v divočině v jednom dale kém koutě světa — daleko ode mne. Vzpomínám si na jeden vtip. Matematik, fyzik a inženýr ces tují vlakem po Skotsku. Inženýr se podívá z okna a něco upou tá jeho pozornost. 5 Obranný ruční granát MK2, který používala armáda USA ve druhé světové válce a ve Vietnamu, byl známý jako „ananas“, jeho plášť měl totiž charakteristické rýhy, zřejmě proto, aby měl lepší tříštivost. Vedlejší výhodou pak byl snazší úchop.
9 8
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235062