říkal, že na mě křičela, co prej za ní pořád lezu, ať neotravuju. Jistý je, že jsem na tohle byl tehdy hrozně citlivej. Před hodinou jsem to s Dášou dělal v tom stanu, svíjela se blahem, říkala, jak je to skvělý, a najednou se ke mně nezná. A ještě začne tancovat s tím cigošem! Je to v mý tehdejší výpovědi, že to pro mě byla tenkrát věc nejen osobní, ale i politický cti. Protože já se hned na začátku roku 1990 přidal k republikánům, pan doktor Sládek byl tehdy podle mě náš největší politik. Tak jsem tomu cigošovi dal takový malý politický školení o tom, kam patří, a jestli si myslí, že bude přebírat holku bílýmu klukovi, tak má smůlu. Ani jsem ho moc nezřídil, ale byl jsem bohužel v tý podmínce. Takže jsem pak strávil šest měsíců v base. Měl jsem velký štěstí, že mě šéf vzal zpátky. Snažil se mi dokonce domlouvat, říkal, že za mě cítí odpovědnost, že přece nejsem tak špatnej člověk, a já mu slíbil, že se napravím. A měl jsem to skutečně v úmyslu. Jenže, a to je proč tohle všechno píšu, pak se stala ta věc. Pořídil jsem si starý auto, který jsem si sám dal po práci do pořádku, takovou starou dodávku, kterou jsem nalakoval na modro, a jel se projet. Dojel jsem ze Stříbra dost daleko, řídit vlastní auto se mi líbilo, protože najednou koukám, že jsem až v Horšovském Týně. Měl jsem hlad, bylo docela horko, nakonec jsem našel hostinec v jedný vesnici kousek od Týna. Nic moc, ale seděly tam dvě holky, tak asi patnáct let, možná šly ze školy, nebo byly spíš za školou, a já si začal představovat, co všechno by se s nima dalo dělat. Měly obě takový lehký letní šaty, ta jedna byla rezka a měla opravdu pěkný kozy. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS235049