98
Jindřich Malšínský
Nedávno jednu dívku přepadli a připravili ji nejen o kabelku ale i o poctivost. Usmál se a řekl nou problém. Dovedl mě domů a já ho za odměnu pozvala na skleničku. Nakonec se ukázalo, že je příjemný společník a o tom, že není stydlín mě přesvědčil, když ručičky na hodinách byly na dvanáctce v zá krytu, a on mě sdělil, že se domů bojí, aby ho nepřapadli a…, usmál se a byla ruka v rukávě. Po ročním společném soužití jsme se rozhodli opravit zchátralý domek po jeho rodičích, který můj drahý pronají mal v domnění, že bude lepší se špatnými nájemníky než s žádnými. Opak byl pravdou a tak jsme se pustili do díla. Pracovali jsme po večerech a o víkendech, sem tam zaplatili brigádníky a do tří let jsme se nastěhovali do svého. Výhodou bylo, že jsme nemuseli utrácet za jídlo. Svátkem bylo večerní posezení při svíčce, bez televize a s pohárem dobrého vína. Po sezóně jsme jezdili na Lipno, když jsme našetřili mohli jsme si dovolit jet k Balatonu nebo k moři do Bibione. Byli jsme šťastni! Aby toho štěstí nebylo příliš, nedaleký rozvodněný potok zatopil přízemí domu a hned bylo kam dávat peníze. Když jsme se i z toho zpamatovali, postihla nás další živelná pohro ma. Oheň! Měla jsem noční, když mi z policejní ústředny volali, že v naší ulici vypukl požár, který se rozšířil na vedle stojící náš domek. Hasičům se podařilo požár zlikvidovat, ale manžel při vyprošťování zraněného souseda utrpěl popáleniny a musel být hospitalizován. Oprava obou domů trvala necelé tři měsíce, manžel po propuštění byl v lázních a já ubohá jsem neměla kde hlavu složit. Přístřeší mi poskytl váš azylový dům, naštěstí jen na krátký čas. Po návratu manžela z lázní jsme bydleli na nouzo vé ubytovně pro nepřizpůsobivé občany a silou vůle se nám
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234933