Z M RT V ÝC H V S TÁ N Í
kývaly na vrcholcích zelených stonků dosahujících délky čtyř stop. Použil klacík k vydlabání kořínků, oloupal jejich slupku a měkké výhonky snědl. Kromě orobince byla v močále naneštěstí i hojnost komárů. Nepříčetně bzučeli kolem jeho obnažené hlavy, krku i paží. Dokud celý vyhladovělý hloubil kořínky orobince, nevšímal si jich. Když konečně otupil drásavý hlad aspoň natolik, aby si začal dělat starosti s přídělem štípanců, rozhodl se přesunout o dalších sto yardů. V tuhle denní dobu nebylo před hmyzem úniku, ale dál od mokřadu jejich hejna prořídla. Glass se podél Grandu plazil tři dny. Orobince tu rostlo stále víc, nacházel i jiné rostliny, o nichž věděl, že jsou jedlé – cibulky, pampelišky, dokonce lístky vrb. Dvakrát míjel keře ostružiníku a pokaždé se u nich zastavil dostatečně dlouho, aby se jejich plody pořádně nacpal. Trhal je tak dychtivě, až mu prsty zrudly purpurovou šťávou. Pořád mu však chybělo to, po čem jeho tělo toužilo nejvíc. Od útoku grizzlyho uplynulo už dvanáct dní. Než ho zrádní druzi zanechali osudu, spolykal pár hltů vývaru, ale jinak bylo za tu dobu jeho jedinou skutečnou potravou maso ze zabitého chřestýše. Ostružiny a kořínky ho sice na pár dní prozatím trochu zasytí, avšak aby se zotavil a postavil na nohy, potřeboval bohatství živin, které mu mohlo poskytnout výlučně maso. A ulovení hada bylo dílem náhody, jaká se už nejspíš nebude opakovat. Jenže pokud zůstanu trčet na místě, opustí mě štěstí úplně, pomyslel si. Další ráno tedy znovu vyrazil na cestu. Pokud si ho Štěstěna nenajde, udělá všechno pro to, aby uspěl i bez ní.
( 100 )
Zmrtvychvstani.indd 100
15.11.2015 22:55:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234892