Z M RT V ÝC H V S TÁ N Í
kývaly na vrcholcích zelených stonků dosahujících délky čtyř stop. Použil klacík k vydlabání kořínků, oloupal jejich slupku a měkké výhonky snědl. Kromě orobince byla v močále naneštěstí i hojnost komárů. Nepříčetně bzučeli kolem jeho obnažené hlavy, krku i paží. Dokud celý vyhladovělý hloubil kořínky orobince, nevšímal si jich. Když konečně otupil drásavý hlad aspoň natolik, aby si začal dělat starosti s přídělem štípanců, rozhodl se přesunout o dalších sto yardů. V tuhle denní dobu nebylo před hmyzem úniku, ale dál od mokřadu jejich hejna prořídla. Glass se podél Grandu plazil tři dny. Orobince tu rostlo stále víc, nacházel i jiné rostliny, o nichž věděl, že jsou jedlé – cibulky, pampelišky, dokonce lístky vrb. Dvakrát míjel keře ostružiníku a pokaždé se u nich zastavil dostatečně dlouho, aby se jejich plody pořádně nacpal. Trhal je tak dychtivě, až mu prsty zrudly purpurovou šťávou. Pořád mu však chybělo to, po čem jeho tělo toužilo nejvíc. Od útoku grizzlyho uplynulo už dvanáct dní. Než ho zrádní druzi zanechali osudu, spolykal pár hltů vývaru, ale jinak bylo za tu dobu jeho jedinou skutečnou potravou maso ze zabitého chřestýše. Ostružiny a kořínky ho sice na pár dní prozatím trochu zasytí, avšak aby se zotavil a postavil na nohy, potřeboval bohatství živin, které mu mohlo poskytnout výlučně maso. A ulovení hada bylo dílem náhody, jaká se už nejspíš nebude opakovat. Jenže pokud zůstanu trčet na místě, opustí mě štěstí úplně, pomyslel si. Další ráno tedy znovu vyrazil na cestu. Pokud si ho Štěstěna nenajde, udělá všechno pro to, aby uspěl i bez ní.
( 100 )
Zmrtvychvstani.indd 100
15.11.2015 22:55:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234892
(9) 8. září 1823
B
izoní mršinu dřív ucítil, než uviděl. A taky uslyšel. Přesněji uslyšel bzukot mračen much, jež se vznášela nad horou kůže a kostí. Šlachy ještě držely tělo pohromadě, avšak mrchožrouti už okousali kosti dočista. Mohutná chundelatá hlava se zahnutými černými rohy byla to jediné, co mrtvému zvířeti dodávalo zdání důstojnosti, byť i na tu už zaútočili ptáci, kteří bizonovi vyklovali oči. Když Glass mršinu pozoroval, necítil odpor, jenom zklamání z toho, že ho jiní u tohoto zdroje potřebných živin předešli. Okolní půda byla posetá stopami. Traper odhadl, že mrtvý samec tady může ležet čtyři nebo pět dní. Zadíval se na hromadu kostí a na okamžik ji v duchu porovnal s obrazem vlastní kostry, tlející v nějakém zapomenutém koutku prérie jako hodovní stůl pro straky a kojoty. Vybavilo se mu, že v Písmu stojí: „… prach prachu.“ Tak tohle se tím chce naznačit? Jeho úvahy se brzy stočily praktičtějším směrem. U indiánů kdysi viděl, jak vaří kosti na poživatelnou rosolovitou hmotu. Ochotně by je teď napodobil, jenže neměl žádnou nádobu, v níž by dal vařit vodu. Pak ho napadlo něco lepšího. Mršina ležela poblíž balvanu o velikosti lidské hlavy. ( 101 )
Zmrtvychvstani.indd 101
15.11.2015 22:55:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234892
Z M RT V ÝC H V S TÁ N Í
Neobratně ho zvedl levačkou a mrštil jím směrem k bizoním žebrům. Jedno z těch tenčích prasklo a Glass se natáhl pro úlomky. Ukázalo se však, že morek, po němž tolik prahl, mezitím vyschl. Potřebuju silnější kost. Jedna z předních noh ležela dál od těla. Zbyly z ní pouze ohlodané kosti a kopyto. Hugh ji položil na plochý kámen a dalším do ní začal tlouct. Po chvíli se objevila prasklina, pak se kost konečně zlomila. No vida, tady ještě zbytek zelenkavého morku zůstal. Když si to celé později sumíroval, pochopil, že už ten puch ho měl varovat. Jenže vlčí hlad mu nedovolil rozumně uvažovat. Nevšímal si té hořké pachuti a lačně vysál tuk. Pak ulomeným kouskem vyšťoural ještě trošičku. Radši riskovat než umřít hlady. Morek se aspoň snadno polyká. Vyhlídka na to, že se konečně nasytí, přiměla Glasse k činorodosti, a tak další hodinu strávil tím, že roztloukal kosti a vyškrabával jejich vnitřky. A pak ho zachvátila první křeč. Přihlásila se dutou bolestí hluboko ve střevech. Zničehonic se nedokázal udržet na rukou a svalil se na bok. Cítil tak strašlivý tlak v hlavě, jako by si náhle uvědomoval všechny švy, které jeho lebku drží pohromadě. Polil ho pot. Bolest v žaludku jako by se zaostřila a přerostla v palčivost. Do krku mu stoupal hnus. Začal dávit – a nedůstojnost onoho stavu bledla vedle mučivých křečí, když se žluč drala hrdlem vzhůru. Ležel tam vyřízený dvě hodiny. Žaludek se mu záhy vyprázdnil, jenže křeče neutuchaly. Mezi záchvaty zvracení zůstával nehybný, jako by ho to dokázalo spasit před další nevolností. Když první vlna zvracení pominula, odplazil se od mršiny. Potřeboval uniknout především tomu odporně nasládlému pachu. Přesun však obnovil tlak v hlavě i napětí ( 102 )
Zmrtvychvstani.indd 102
15.11.2015 22:55:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234892