TO JE ŽIVOT!
vydržet. Otevřel pusu a do plic se mu nahrnul kyslík. Omámeně se postavil a uznal, že pohrál. Ohlédl se na Dominika Gravoira a zjistil, že kamarád tu stále stojí s povědomým výrazem zarytého odhodlání ve tváři, jež světu hlásalo, že Léandre Martin to možná vzdal, nicméně on tomu salátovi nedovolí, aby je pokořil. Chlapci si důvěřovali jako bratři a Léandre se mohl spolehnout na to, že jeho věrný druh nešvindluje. Neexistovalo, že by se tajně nadechl nosem, jak by to možná udělali jiní. Od toho dne musel ustavičně přemýšlet o tom, proč se ho tenkrát nepřiměl zastavit. Možná ho měl hravě plácnout, polechtat v podpaží, snad mu měl uštědřit pořádnou herdu do zad. Cokoli, jen aby se zase nadechl. Dominique by se sice naštval, ale za chvíli by ho to přešlo, a do večera už by zase byli nerozlučná dvojka. Kamarádova pleť viditelně zfialověla. Takového odstínu si Léandre na jeho obličeji nikdy nevšiml. Oči měl Dominique skoro zavřené, nechal si jen škvírky, jimiž bedlivě pozoroval hladinu. Prsty se mu svíraly v pěst. Léandre Martin si začal dělat starosti. „Hele, tak jste vyhráli,“ oznámil. „Ty a kormorán jste mě porazili.“ Dominique Gravoir po něm sekl zlostným pohledem a Léandre Martin pochopil. Šli do toho přece jako tým, ne jako jednotlivci. Dominique svého parťáka neporazil – zadržuje teď dech za oba. Jeho tvář prozrazovala, jak při tom trpí. „Podle mě už bys toho měl nechat,“ ozval se Léandre. Dominique zavrtěl hlavou. „Ten pták se asi vynoří někde dál po proudu.“ Další zavrtění. Léandre Martin už vycítil, že kormorán se nevynoří. Měli sice výhled na obstojný kus řeky, jenže pták nikde. Polekal se. | 102 |
to je zivot nove.indd 102
10.8.2015 7:02:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234891