1917–1918 | 103
Když se Filomena s Morellim přišli umýt, pobavil je pohled na moje vypůjčené kalhoty. „Leslie si myslí, že jednou je budou nosit všechny ženy,“ podotkla jsem. „Tak jako to dělají už všichni mistři keramiky,“ dloubl si Morelli. Hostitelka uchystala tác přetékající broskvemi, sušenkami a vařenými vejci, ale Filomena byla tak rozrušená, že ji nějaké jídlo vůbec nezajímalo. „Nejdřív to bylo tak těžké,“ vykládala. „Nadělala jsem hrozný nepořádek, jeden kus mi dokonce odletěl z kola přes celou místnost. Užuž jsem to chtěla vzdát, jenže Bob mi to nedovolil. A najednou jsem na to přišla. Tu poslední misku, kterou jsem vykroužila, chce hned vypálit.“ „Učí se rychle,“ pochválil ji. „Protože Bob je dobrý učitel,“ oplatila mu to. Ti dva nyní vypadali o poznání uvolněněji. On už na ni tolik nezíral a Filomena brebentila jen o tom, jaký je to nádherný pocit, když se člověku mění jíl přímo pod rukama. Předtím mi připadalo, že spolu flirtují, ale možná jsem se pletla. Moje kamarádka je moc rozumná, než aby se zapletla se ženáčem. Morelli vstal a přešel k francouzskému oknu. „Jdu si zapálit.“ Filomena si vydloubala jíl zpod nehtů, oprášila sukni, pak si odkašlala a vyšla za ním. „Že by nám tu klíčila láska?“ prohodila Leslie. „Vždyť je ženatý!“ namítla jsem. Malířka pokrčila rameny. „Jeho manželka je totální cvok – vážně je to ztělesněná noční můra. Léta jsou od sebe, ale on se s ní nechce rozvést kvůli jejich chlapečkovi. Bob totiž patří k ohroženému druhu: ke skutečným gentlemanům.“ Nechtělo se mi věřit, že se o případné nevěře vyjadřuje tak ležérně. Jako by to Filomeně nemělo zlomit srdce – pokud by to nedopadlo ještě hůř. Sotva se ti dva objevili zase uvnitř, navrhla jsem, že je načase se vrátit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234889