Budu vším, čím mě chceš mít (Ukázka, strana 99)

„Když se vyšetřuje vražda, je všechno moje věc.“ „Tu Hoffmanovic holku nezabili kvůli manželským trab­ lům.“ Winifred otevřela vchodové dveře a pokynula mi, abych šel za ní. „Tak to asi víš dost, když můžeš něco takového tvrdit.“ Nalila šálek čaje, který už musel být studený, a postavila vodu na nový. „O Hattie Hoffmanový toho vím stejně jako všichni ostat­ ní.“ „Ta stodola je na tvém pozemku.“ „A kdy myslíš, že jsem tam naposled byla? S tou svojí artritidou nedojdu ani do půlky cesty.“ „Ale, já jsem myslel, že zvládneš všechno, co si usmyslíš, Winifred.“ Uchechtla se a postavila na stůl druhý šálek. „Nic jiného než Earl Grey nemám.“ „Mám rád Earl Grey.“ Sedl jsem si a sledoval ji, jak připra­ vuje čaj. Když konečně všechno nachystala, přivoněla k páře stoupající ze šálku a jazyk se jí najednou trochu rozvázal. „Jasně, že jsem věděla, že mi tam ty děcka chodí, pro­ to jsem dala na východní stranu tu ceduli se zákazem vstu­ pu, aby mě nikdo nemohl žalovat, až tam náhodou někomu spadne střecha na hlavu. Ale už jsem tím směrem roky ne­ šla.“ „Takže jsi v pátek večer neviděla ani neslyšela nic zvlášt­ ního?“ „Vůbec nic. Přišla jsem z představení domů a šla spát.“ Když tohle řekla, cosi mi docvaklo a nebylo to jen tím, že jsem věděl, že mluví pravdu. Měl jsem tam totiž být taky, tleskat Hattie a ještě naposledy vidět, jaká je hvězda. Mlčky jsem pil čaj a díval se, jak venku za oknem přistál na jednom z Winifrediných krmítek červený kardinál. Čaj byl trpký.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234803

„Mona musí bejt úplně mimo,“ řekla po chvíli. „Je.“ „Já to znám. Když ti umře děcko, něco se v tobě změ­ ní, jako by věci, který byly do tý doby takový tekutý, najed­ nou ztvrdly a bodaly tě.“ Kývla nepřítomně hlavou směrem z okna, pohroužena do starého známého smutku, který teď byl součástí jejího já stejně jako kudrnaté vlasy na hlavě.

Dopil jsem čaj a vykročil ke dveřím. „Už tě nenapadá nic, co bys o Hattie věděla?“ „Vždycky když mluvila o New Yorku a o tom, jak bude hrát na Broadwayi, připadala mi trochu nafoukaná, ale když jsem šla v pátek večer domů, už jsem si to nemyslela. Ta hol­ ka fakt hrát uměla, to se musí nechat.“ „No, nevylučuju, že se ti ještě párkrát projdu po pozem­ ku, a dokud to osobně nedovolím, do stodoly nikdo nesmí.“ „Jasně, jasně.“ „A přestaň střílet na lidi, nebo ti tu pušku zabavím.“ „Mm-hmmm.“ Vyprovodila mě k autu a možná ztráta pušky ji zjevně ani trochu nerozhodila. Bylo velmi pravdě­ podobné, že jich měla schovaných ještě pět. „Mona je pořád doma, nebo vodjela k mámě?“ zeptala se. „Nevím. Včera byla doma.“ „Radši za ní zajdu.“ I když slunce dnes příjemně hřálo, Winifred si přetáhla vytahaný svetr přes prsa. Zvedla oči k obloze, pak se zadívala na obzor a povzdechla si. „Všich­ ni mladí odsud vodcházejí, a když už tu někdo zůstane, tak ho zabijou. Chlapi zase každou chvíli mají nějakej infarkt.

Za chvilku tu zbydou samý starý ženský.“ Poťouchle jsem se ušklíbl. „Mně to vyhovuje.“ Mile mě za to pleskla přes rameno, zatímco jsem nasedal do auta. „Ale, nedělej se.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234803

— Když jsem se rozjel k Reeversově farmě, všiml jsem si, že mám dvě zmeškaná volání od Jakea, a hned z auta jsem za­ volal na stanici. „Jak jsi na tom, Dele?“ „Ještě něco zjišťuju. Našel jsi Geralda Jonese?“ „Je do zítřka v Denveru. Prý je tam od minulé středy.

Ověřujeme to, ale vypadá to jako hodně neprůstřelné alibi.“ Sakra. Takže seznam mých podezřelých už tvořil jen Tommy. „Chci s ním mluvit, až se vrátí.“ „Máme ho předvést?“ zeptal se Jake. „Ne, pojedu k němu. Máme něco ze soudního?“ „Ne, ještě ne, ale…“ „A co ten Hattiin počítač?“ „Neuvěříš, co jsem v něm našel.“ „No, celé dopoledne mi voláš jako žárlivá manželka, takže to asi stojí za to.“ „Ježíši, Dele, mám stopu na vraha. Mám návrh. Ty se sta­ víš u Mléčné královny pro něco dobrého a já tady na tebe počkám.“ Dojel jsem k Reeversům a přejel dva krtince, abych zapar­ koval přímo před vchodem. „Tak co máš?“ „Vypadá to, že se Hattie bavila s nějakým chlápkem jmé­ nem L.G.“ „Co je to sakra za jméno?“ „To je nick.“ „Cože?“ „Já ti to vysvětlím, až přijedeš. Hlavně mi něco vezmi, jo?“ A pak ten smrad zavěsil.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234803