Lenka Sobotová * Suchý konce a jiné pocity
se to málem stalo, když byla mladá, ale chystá se v něm bydlet její syn, který se konečně rozhoupal k ženitbě, a její budoucí vnouče, pokud Romanka donosí. Nebylo to nic platné, panika se jí rozlila v končetinách jako kontrastní látka před CT vyšetřením. Měla chuť otevřít do zahrady a pořádně se nadechnout, nasát vlhkou vůni vegetace. Pootevřela větračku na škvírku, vystrčila nos a vdechla. Mělo to okamžitý účinek, napojila se na tu zelenou životní sílu. Zatím se pan Nováček a jeho společníci pustili do nábytku, jeden kousek po druhém mizel dveřmi ven. Břichatec láteřil, že je to masív jak bejk, že je to těžký jak kráva a nedá se to nýst ani ve dvou. Jeho pobočník mu úslužně přizvukoval, to je teda masív, vo tom teda pan Loučka neřikal ani slovo. Dveře ořechových skříněk byly přelepené bílou izolepou, aby se při manipulaci neotvíraly; klíče se za ty roky poztrácely. Skříňky vypadaly jako ofačované, jako by je něco bolelo a vezli je do nemocnice. Evženie chvíli sledovala šedé ponožky v sandálech staré vyklízečky, pak odvrátila zrak a bloudila očima po oprýskaných rámech šestidílných oken, slonovinová běl léty zežloutla, mosazné kličky zoxidovaly. Horní část 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234797