Svět řeckých států do konce perských válek
101
rozlohy zemědělské půdy jako údělné panství (klároi) a Messéňané na nich museli se svými rodinami pracovat jako otroci. Ekonomický dohled a vedení těchto statků měly většinou v rukou spartské ženy. Vládnoucí hoplítés-občan se naproti tomu cítil být povolán k životu profesionálního válečníka, k němuž náležel neustálý vojenský výcvik a účast na hostinách společenstva (syssítía). Ke zřeknutí se privátní sféry, nezbytnému pro takový život, a ke vštípení možností individuálního rozvoje do mentality občanů byl k dispozici široký vzdělávací systém: již v sedmém roce svého Vzdělávací života museli spartští synové opustit rodičovský dům, aby absolvovali systém „státní“, komplexně uzpůsobený školicí program. Po přidělení do ročníků a věkových skupin denně absolvovali přípravná vojenská cvičení a zabývali se kolektivní prací pro polis. Na konci výcviku bylo na programu krvavé válečnické nasazení (v roli „oddílů tajné policie“/krypteiá proti heilótům). Tak měli mladíci v dlouhé službě dospět v dokonalé válečníky a zařadit se mezi vládnoucí členy obce. Vedle toho také pro dívky a ženy, jimž ve Spartě náležel srovnatelně velký svobodný prostor, existovala možnost aktivně se podílet na sportovním výcviku nebo účastnit se hudebních slavností. Spartský hudební život vyznačující se především náročným sborovým zpěvem a tanečními představeními se v řeckém světě všeobecně těšil značné vážnosti. Výchova jinochů se ovšem zaměřovala na podnícení mužnosti – pederastie mezi dospělými muži a dospívajícími chlapci (od dvanácti let) proto nebyla jen trpěna, ale dokonce cíleně podporována. Od těsných homoerotických vztahů uvnitř spartského válečnického společenství se totiž očekávalo posílení vojenské úderné síly a emocionální sounáležitosti v boji a nebezpečí. Se vzestupem nadregionální mocenské hegemonie Sparty rostla prestiž jejího vzdělávacího systému (agógé) také v ostatních řeckých státech, zvláště ve vyšších vrstvách a prospartsky orientovaných aristokratických kruzích, takže až do 4. století př. Kr. se mnoho „cizích“ mladíků ucházelo o to, aby byli přijati do spartského výchovného programu jako externisté. Pro status plnoprávného spartského občana bylo ovšem úspěšné absolvování této dlouholeté vzdělávací cesty absolutní nutností. Proto se také nepředpokládalo, že by se Lakedaimoňan z autonomní obce perioiků mohl pozvednout mezi členy vládnoucího občanského společenství Sparty. Na druhou stranu ti z „rovných“, kteří v nasazení osobně „selhali“ nebo z finančních důvodů už nemohli přispívat na společné hostiny, nuceně klesli do skupiny „menších“ bez práva volit a být voleni. Je nasnadě, že tyto rámcové podmínky musely v dlouhodobé perspektivě vést u chudších vrstev Sparťanů ke striktní kontrole porodnosti. V 6./5. století př. Kr. skutečně po několik generací počet plnoprávných občanů dramaticky klesal. Tuto fatální demografickou krizi si politická veřejnost Sparty uvědomila až pozdě, v 5. století př. Kr. Dvě století předtím (ve druhé polovině 7. století př. Kr.) musel spartský stát čelit divokým vzpourám utlačených Messéňanů. Podporu povstalci
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234609