ZNIČÍ NÁS KLIMA, NEBO BOJ S KLIMATEM?
– směrem k Jižní Americe – se naprostá většina Antarktidy ochlazuje; � nárůst hladin oceánů se od poloviny 18. století nezrychluje, tempo 1–2 mm za rok zůstává; � vazba mezi oteplováním a suchem je slabá; � žádný přesvědčivý vztah se nedá nalézt mezi zvyšováním globální teploty a extrémními přírodními katastrofami (hurikány, zemětřesení, povodně atd.); � není důkaz o tom, že by tání permafrostu na arktickém severu Ruska a Kanady mohlo při oteplování významně uvolňovat metan, další skleníkový plyn, do atmosféry (ten je uložen tak hluboko, že by oteplování muselo trvat tisíc let). Další je rovina makroekonomická. Klimatologické a na ně napojené ekonomické či ekoklimatologické modely hledají dopady na makroveličiny, primárně na hrubý domácí produkt, protože potřebují jednu, jasně definovanou veličinu, která by to všechno – tu všechnu „hrůzu“ – uměla převést v jedno číslo. V souladu s obvyklou ekonomickou literaturou se hledá „dam‑ age function“ (česky snad funkce poškození), v daném případě „climate damage function“. Onu „damage“ měří přes hrubý output či produkt, přes ztráty HDP – které za podmínky cete‑ ris paribus nastanou při vzrůstu teplot.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234594