3.2.1 Pozitronová emisní tomografie V případě pozitronové emisní tomografie (PET) jde o metodu v současnosti široce využívanou zejména v onkologii, k detekci zánětů, v neurologii i kardiologii. Základy pozitronové emisní tomografie byly položeny zhruba před čtyřiceti lety. Svým dílem k vývoji této metody přispěli i odborníci z ČR (Pacák a kol.), kteří jako první na světě syntetizovali fludeoxyglukózu (FDG), i když tehdy ještě v neradioaktivní formě.
Zdaleka nejčastěji používané radiofarmakum při PET vyšetřeních je látka 18F-FDG[2-deoxy-2-(18F)fluoro-D-glukóza], značená radioaktivním fluorem 18F. Pro soudobou pozitronovou emisní tomografii je zcela klíčová. Samotný fluor 18F je vyráběn v cyklotronech. Jedná se o radionuklid s fyzikálním poločasem radioaktivní přeměny 109 minut. Z uvedeného poločasu je zřejmé, že výroba a distribuce radiofarmak značených 18F je velmi náročná a doba jejich použitelnosti je krátká.
Po nitrožilní aplikaci 18F-FDG vstupuje do buněk stejnými mechanismy jako glukóza a je v nich analogicky fosforylována. Nepodléhá však následné defosforylaci, a není tedy metabolizována jako glukóza. V důsledku toho se v buňkách hromadí (říkáme, že je progresivně akumulována). Stupeň záchytu (množství této látky) odpovídá metabolické aktivitě v tkáních – jinými slovy, čím aktivnější oblast je, tím více 18F-FDG hromadí. Právě podle nahromaděného 18F-FDG můžeme odvodit aktivitu dané oblasti mozku. Obecným principem PET je registrace záření emitovaného z pacienta po podání vhodného radiofarmaka. Při přeměně radionuklidu je emitován pozitron (antičástice elektronu), který anihiluje s blízkým elektronem za vzniku dvou fotonů elektromagnetického záření vzdalujících se od sebe po přímce (jinými slovy, vzniknou dva paprsky záření šířící se od sebe – viz obrázek 3.10). Anihilace představuje proces v částicové fyzice, který může nastat, když se setká částice se svou antičásticí. Při takovém setkání dojde k úplnému zániku obou částic a veškerá jejich klidová i kinetická energie se přemění na záření.
Koincidenční detektory uspořádané do prstence v PET přístroji registrují dvojice sobě příslušných fotonů vzniklých při anihilaci. Umožňují přesně určit jejich dráhu letu a tím i zdroj záření (ten leží na spojnici míst, kde byly fotony detekovány). Díky velkému množství takto vzniklých přímek lze pomocí tohoto zařízení zrekonstruovat poměrně přesný obraz rozložení radiofarmaka v lidském těle. Jak již víme, toto rozložení odpo vídá metabolické aktivitě, tedy činnosti dané tkáně (např. mozku). Předností PET ve srovnání se SPECT (viz dále) je lepší prostorové rozlišení a možnost užívat i jiná radiofarmaka, kterými lze zobrazit nejrůznější biologické pochody. ——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234587