Skrytá škola? Nebyl jsem si jistý, jestli jsem slyšel správně. „Můj učitel mi kladl na srdce, abych našel takovou školu…“ Chua Ťi mi dolila čaj. „Takže jste pátral po nějaké škole a teď jste se setkal se mnou. To je ale zajímavá náhoda. Pokud na takové věci věříte.“ „Náhoda nenáhoda,“ odpověděl jsem se šálkem v rukou, „za mistrem Čchanem můžeme vyrazit, kdykoli se vám to bude hodit.“ Chua Ťi se zvedla – respektive vznesla – na nohy a zamířila k dalšímu nízkému stolku, ze kterého zvedla zvonové džíny a vytáhla zásuvku. „Na jeho farmu se nedá dojít jen tak. K tchajšanskému hvozdu je to dlouhá cesta. Nachází se v severovýchodní Číně –“ „V Číně?“ Zřejmě jsem jí špatně rozuměl. „V maoistické Číně? Ale tam nemůžu… nemám –“ „Budu vám muset napsat doporučující dopis a zajistit dopravu.“ Sáhla do zásuvky, z níž vytáhla malý kalamář, kaligrafický štětec a rýžový papír. „Jak se dostanu přes celnici?“ „Tam, kam půjdete, nebude žádná celnice. Vraťte se pozítří hned po rozednění. Já zatím zařídím vše potřebné. Budete muset cestovat nalehko…“ Ukázal jsem na batoh. „Správně,“ pronesla a posadila se ke psaní. Čínské znaky jí splývaly ze štětce, jako by bruslila rukou po pergamenu. „Moc si cením –“ „Odpracujete si to,“ zamumlala. Když se jí u hlavy vynořil balonek s myšákem Mickeym, odstrčila ho, ani nezvedla hlavu od psaní. „Přijďte sem pozítří. Ve stejnou dobu.“
— 102 —
Skryta skola sazba 06.indd 102
8.6.2017 17:57:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234353