Skrytá škola? Nebyl jsem si jistý, jestli jsem slyšel správně. „Můj učitel mi kladl na srdce, abych našel takovou školu…“ Chua Ťi mi dolila čaj. „Takže jste pátral po nějaké škole a teď jste se setkal se mnou. To je ale zajímavá náhoda. Pokud na takové věci věříte.“ „Náhoda nenáhoda,“ odpověděl jsem se šálkem v rukou, „za mistrem Čchanem můžeme vyrazit, kdykoli se vám to bude hodit.“ Chua Ťi se zvedla – respektive vznesla – na nohy a zamířila k dalšímu nízkému stolku, ze kterého zvedla zvonové džíny a vytáhla zásuvku. „Na jeho farmu se nedá dojít jen tak. K tchajšanskému hvozdu je to dlouhá cesta. Nachází se v severovýchodní Číně –“ „V Číně?“ Zřejmě jsem jí špatně rozuměl. „V maoistické Číně? Ale tam nemůžu… nemám –“ „Budu vám muset napsat doporučující dopis a zajistit dopravu.“ Sáhla do zásuvky, z níž vytáhla malý kalamář, kaligrafický štětec a rýžový papír. „Jak se dostanu přes celnici?“ „Tam, kam půjdete, nebude žádná celnice. Vraťte se pozítří hned po rozednění. Já zatím zařídím vše potřebné. Budete muset cestovat nalehko…“ Ukázal jsem na batoh. „Správně,“ pronesla a posadila se ke psaní. Čínské znaky jí splývaly ze štětce, jako by bruslila rukou po pergamenu. „Moc si cením –“ „Odpracujete si to,“ zamumlala. Když se jí u hlavy vynořil balonek s myšákem Mickeym, odstrčila ho, ani nezvedla hlavu od psaní. „Přijďte sem pozítří. Ve stejnou dobu.“
— 102 —
Skryta skola sazba 06.indd 102
8.6.2017 17:57:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234353
15
K
dyž jsem se ukláněl na rozloučenou, Chua Ťi byla tak zabraná do psaní, že si mě skoro ani nevšimla. Na odchodu jsem však ještě prohodil: „Ten deník, o kterém jsem mluvil. Možná po něm pátrá ještě jeden člověk, z jiných důvodů. Mohl by být nebezpečný. Je nepravděpodobné, že by mě sledoval nebo vypátral až sem. Ale pro jistotu jsem si říkal, že bych se o něm měl zmínit.“ Chua Ťi mě poslouchala jen na půl ucha, ale roztržitě opáčila: „Jak dramatické. Co by asi udělal Kuaj Čang Caine?“ S další úklonou jsem se vnořil do tunelu mezi světy pod květinovým baldachýnem. Chua Ťi si mě získala svým umem i roztomilou výstředností. Můžu jí však důvěřovat? Vracel jsem se stejnou cestou, kterou jsme přišli, a přemítal, do čeho jsem se to namočil. Nechám ji, aby mi zařídila návštěvu Čínské lidové republiky, kde horlivé kádry lidově-osvobozenecké armády mohou vyslýchat každého zahraničního turistu? Odpověď zněla ano. Otevřely se mi dveře. Projdu jimi do jiného světa a uvidím, jak se to vyvine. Mezitím jsem se znovu pokusil zavolat dcerce na domovskou linku v Ohiu i na číslo v Texasu, které jsem od ní dostal. Nedovolal jsem se jí. Ani Amě. — 103 —
Skryta skola sazba 06.indd 103
8.6.2017 17:57:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234353
Následující dva dny jsem trávil na pokoji a v blízkém parku, kde jsem studoval Sokratovy zápisky a vstřebával jeho slova – až jsem konečně opět usedl k nízkému dřevěnému stolku u Chua Ťi a napil se čaje. Chua Ťi mi podala nějaké papíry. „Bezpečně je uschovejte. Přetahování s byrokraty nebývá jednoduché, ale pár přátel a příbuzných na vlivných místech hory přenáší.“ „K čemu mi bude dopis, když budete –“ „Mám tady své povinnosti. Přijedu za vámi koncem měsíce nebo příští měsíc. Jakmile to půjde.“ „Ale já jsem se domníval –“ „Veškeré domněnky odložte stranou, a to zejména v Číně, když vezmeme v úvahu stávající politické klima.“ Politiku zřejmě považovala za pomíjivou, zatímco populární kultura pro ni žila věčně. Rozložil jsem rýžový papír a spatřil dopis napsaný čínským písmem se stručnými instrukcemi v angličtině určenými pro mě, které mi Chua Ťi vzápětí zopakovala nahlas: „Ukažte tyto dopisy lodním kapitánům. Ukažte jim je, ale nikomu je nedávejte.“ Na zdůraznění mi papíry vytrhla z ruky a přitiskla mi je k hrudi. Pak už to šlo ráz na ráz. Cestou do přístavu mi Chua Ťi ještě udílela poslední pokyny, zatímco jsem spěchal za ní: „I po návštěvě vašeho prezidenta Nixona je každý cizinec stále vnímán jako podezřelý a může být zatčen jako špion. Neupozorňujte na sebe! Držte jazyk za zuby a chovejte se přátelsky. Nedělejte povyk. Dokud to aspoň trochu půjde, udržujte si od ostatních odstup. Jste mladý a silný, ale osud si z člověka rád vystřelí.“ „Co mám říct mistru Čchanovi, až se s ním setkám?“ vyptával jsem se a rázoval k dokům ve snaze udržet s ní tempo. „Jak si vůbec můžu být jistý, že mě vezme do učení?“ — 104 —
Skryta skola sazba 06.indd 104
8.6.2017 17:57:29 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234353