Záludné léto (Ukázka, strana 99)

ZÁLUDNÉ

L É TO

„To je jen va‰e domnûnka, Ïe jsem se zajímal,“ podotkl Hugh. „HÛl uÏ jsem koneckoncÛ zlomil – lignum fregit.“ K˘vl jsem smûrem k nejbliωí knihovnû. „Nechal jste si v‰echny knihy.“ Hugh se usmál. „Ach ano. NightingaleÛv ostfiíÏ. Tvrd˘ a chytr˘ – vÏdycky fiíkal, Ïe právû tohle hledá – pokud tedy uãnû nûkdy shánûl.“ UÏ jsem nemûl pfiíleÏitost se zeptat, komu to Nightingale fiíkal nebo kdy, protoÏe nás vyru‰ily Mellissa s Beverley, které se dostavily s ãajem a tousty. NeÏ Mellissa poloÏila tác na vratkou hromadu knih, pfiedstavil jsem Beverley – jejím pln˘m jménem.

Hugh mírnû vytfie‰til oãi, kdyÏ mu do‰lo, co to znamená, ale vzpamatoval se natolik, aby si zachoval obstojnû vlídn˘ pfiístup. Beverley mu oplácela stejnou mincí, a poté co po mnû bez jakéhokoliv opodstatnûného dÛvodu v˘znamnû mrkla, doprovodila Mellissu zpátky dolÛ. „Pane na nebi,“ ulevil si Hugh. „Ta pfiibublala odkud?“ „Poslal ji Nightingale,“ fiekl jsem a sledoval ho, jak si bolestnû pomalu maÏe na toust máslo. Mûl jsem sto chutí to udûlat za nûj, ale domníval jsem se, Ïe by se mu to nelíbilo. „V Rozmaru se toho muselo hodnû zmûnit,“ konstatoval, a kdyÏ mûl toust koneãnû namazan˘, nadzvedl víãko malé bílé porcelánové misky a nabral si trochu pomeranãové marmelády. „I kdyÏ nበNightingale byl co do v˘bûru pfiátel odjakÏiva tro‰ku neortodoxní. Míval jednu takovou podivnou bytÛstku, která pracovala pod schody – nikdy nepromluvila.“ Odmlãel se a snaÏil se rozpomenout na její jméno. „Molly?“ „Ano, tak se jmenovala,“ pfiitakával Hugh. „Molly. Celou na‰i partu pûknû dûsila, ale pana Nightingalea ne.“ Usmál se. „Samozfiejmû se leccos ‰u‰kalo,“ dodal. „Bylo to skandální.“ Ráznû se zakousl do toustu. „Proã mu fiíkáte pan Nightingale?“ zeptal jsem se.

Hugh chvíli usilovnû Ïv˘kal, polkl a potom popadl dech. „ProtoÏe byl tak jedineãn˘, tak v˘jimeãn˘ – nebo to alespoÀ fiíkali ti v˘‰e postavení. Vût‰ina z nás tomu samozfiejmû vÛbec nevûfiila, ale pouÏívali jsme to jako takovou pfiezdívku – ironickou, nebo jsme ji za takovou alespoÀ povaÏovali.“ Díval se m˘m smûrem, ale pohledem zabloudil nûkam hluboko do minulosti, k svému mlad‰ímu já. MÛj táta dûlá to samé, kdyÏ mluví o tom, – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234287

B E N A A RO N O V I T C H

jak v pûta‰edesátém vidûl u B˘ãí hlavy hrát Freddieho Hubbarda s Tubbym Hayesem nebo jak byl u Ronnieho Scotta a poprvé naÏivo usly‰el sólo Sonnyho Rollinse.

Chtûl jsem znát odpovûì na tolik otázek, ale zaãínal jsem se bát, Ïe Hugh ztrácí nit – pokud ne nûco hor‰ího. „Mûl jste ho vidût u Ettersbergu,“ dodal potichu. „Jako kdyby stál pfied hradbami Tróje. Aías d’amph? Menoitiádei sákos eur? kalúpsas hestékei hós tís te léon per? ho#si tékessin, ale Ajax pokryl syna Menoitiova sv˘m ‰irok˘m ‰títem a zÛstal pevnû stát, jako lev nad sv˘mi dûtmi.“ Znovu ztichl. V‰iml jsem si, Ïe jsem ho vyãerpal a pfiitom jsem se ani v nejmen‰ím nedopídil informací, které jsem potfieboval. Lesley by na mû kvÛli tomu byla pûknû na‰tvaná.

Ztratily se dûti, fiekla by mi, a ty tady vysedávበa debatuje‰ o antice. „Chtûl jsem se vás zeptat na místní magii a folklor,“ fiekl jsem.

Hugh zmûnu tématu pfiijal s oãividnou úlevou, protoÏe okamÏitû oÏil. „Asi mám pfiesnû to, co potfiebujete.“ Ukázalo se, Ïe jde o velkou ohmatanou vázanou knihu s vínovû ãerven˘mi plátûn˘mi deskami, do nichÏ byl zlat˘m písmem vyraÏen název Folklor herefordského hrabství. Bylo to klasické pojednání Elly Mary Leatherové z roku 1912, jehoÏ kopii jsem mûl na tabletu – na základû doporuãení Nightingalea. UÏ jsem se knihu chystal odmítnout s poukazem na to, Ïe jde zjevnû o cennou staroÏitnost, kdyÏ jsem ji otevfiel a zjistil, Ïe stránky uvnitfi jsou poseté rukou psan˘mi poznámkami, zãásti tuÏkou a v mnoha pfiípadech ‰piãat˘m vázan˘m písmem. V knize bylo i razítko, které prozrazovalo, Ïe byla ukradena z fondu gloucesterské mûstské knihovny. „KdyÏ jsem se sem pfiistûhoval,“ fiekl Hugh, „doktor mû pobízel, abych chodil na dlouhé procházky. JenÏe já byl vÏdycky spí‰ v˘zkumník neÏ cestovatel.“ Chtûl jsem se ho vyptávat i na dal‰í vûci, ale poznal jsem, Ïe jsem ho unavil. Posbíral jsem ãajové vûci a odnesl je dolÛ. Hugha jsem nechal o samotû, aby „nechal na chvíli odpoãinout oãi.“ V kuchyni ani na zahradû nebylo po Beverley a Mellisse ani stopy, takÏe jsem Beverley poslal esemesku, Ïe je ãas jít. Vstupními dvefimi jsem vy‰el ven, kdyby se uÏ náhodou sama vrátila k autu, a zaslechl jsem její hlas zpoza Ïivého plotu.

Nahlédl jsem pfies nûj a uvidûl, jak obû vycházejí ze sousední chalupy.

Ven je vyprovázel ten postar‰í chlapík s australsk˘m pfiízvukem a jeho – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234287

ZÁLUDNÉ

L É TO

synové. KdyÏ jsem je sledoval, z Mellissy a muÏÛ jsem vycítil, Ïe jsou si nûjak blízcí – nebylo to nic zjevnû sexuálního, jen to, jak se dlouze dotkla ruky jednoho z mlad‰ích chlapíkÛ a jak se ramenem otfiela o hruì toho star‰ího. Beverley si mû v‰imla a zamávala mi, potom se otoãila zpátky k Mellisse a nûco si rychle fiekly. Jeden z muÏÛ byl vyslán do domu pro propisku a Beverley si na dlaÀ napsala jakési ãíslo. Následovalo dal‰í louãení a Beverley za mnou koneãnû pfii‰la k fordce. Chvíli jsme je‰tû postáli vedle otevfien˘ch dvefií, aby teplota v autû mohla klesnout pod bod varu olova. „Ona je…?“ K˘vl jsem smûrem k chalupû. „Do toho ti nic není,“ fiekla Beverley. „CoÏe, v‰ichni tfii?“ „Jak jsem fiíkala, do toho ti nic není.“ „A sakra.“ „ZapomeÀ na to,“ fiekla Beverley.

Uvûdomil jsem si, Ïe aÏ se vrátím domÛ, doktor Walid si ode mû vyÏádá podrobné hlá‰ení o Mellisse Oswaldové. Pravdûpodobnû po mnû bude chtít zajistit vzorek tkánû nebo ji pfiilákat do lond˘nské Univerzitní nemocnice, aby si ho mohl obstarat sám. Pfiem˘‰lel jsem, jak˘m konverzaãním úskokem bych to na ni mohl zkusit: Jste pfiesvûdãená, Ïe jste stoprocentnû ãlovûk? Chtûla byste mít jistotu? Tak se dostavte do kryptopatologické laboratofie doktora Walida, kde provûfiíme, jestli nemáte blíÏ k Frankensteinovi! „Nepochybuju, Ïe by si na tebe na‰la ãas,“ opáãila Beverley. „Nefiíkala, jestli si vãely v‰imly nûãeho nezvyklého?“ „Na rozdíl od nûkter˘ch lidí se vyznaãuju urãit˘m taktem. Pfiece nejde, aby ses lidí takhle vyptával na jejich soukrom˘ záleÏitosti, vytváfiel si domnûnky o tom, co dûlají a jak to dûlají.“ Beverley si prstem poklepala na hruì. „Jen jsem se jí zeptala, jestli si tfieba nev‰imla nûãeho, co se vymyká normálu.“ „A v‰imla?“ „¤ekla, Ïe si nemÛÏe b˘t jistá, ale myslí si, Ïe její kluci…“ „Její kluci?“ pfieru‰il jsem ji. „To se bavíme o sousedech, nebo o tûch s tykadlama?“ „O tûch s tykadlama,“ ujistila mû Beverley. „Ti se vyh˘bají jihozápadní oblasti hfiebenu, od okraje Bircher Common aÏ po fieku.“ To, co zlikvidovalo ty mobily, se nacházelo na okraji téhle oblasti, a nemusel jsem se ani dívat do mapy, abych poznal, Ïe Samanthina vyloupená skr˘‰ leÏí pfiesnû uprostfied.

– 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234287