uměl ho zapnout a vypnout jako žárovku a nikdy jím neplýtval na lidi, kteří mu k ničemu nebyli. Tak proč teď jako magnet přitahuje osamělé muže, se kterými zjevně nemá vůbec nic společného? V případě toho kněze byla nejspíš dostatečným vysvětlením sama jeho fyzická přitažlivost. Ale tady tahle hypotéza neseděla. Podle poněkud neklidného chování usoudil zpočátku, že je stařík duševně nemocný; a když otevřel pusu, zdálo se, že to je pravda. „Trpěl mořskou nemocí, víte? Celý život.“ Jen tak, bez úvodu. Gabriel naklonil hlavu a několik vteřin na starce hleděl. Jeho tvář vypadala, jako by se částečně roztekla. Kůže, která by měla být na lícních kostech napjatá, mu teď visela z brady jako kus tmelu. Měl zapadlé oči a jaterní skvrny. Gabriel odhadl jeho věk nejméně na osmdesát – to bylo dvaapůlkrát víc, než kolik Gabrielovi kdy bude. Ne že by bylo co závidět. Stařec vypadal, jako by vystoupil přímo z obrazu nazvaného Smrtelnost. A pokud šlo o jeho slova, tak buď trpěl demencí a prostě pokračoval v konverzaci, kterou už nějakou dobu vedl sám se sebou, nebo mluvil o Nelsonovi. Gabriel se rozhodl neodsuzovat ho předem. „Taky měl jen jednu ruku a jedno oko,“ odpověděl. „Ne, ne. To je malý omyl,“ zachraptěl stařík. „Oči měl obě, Ale na to pravé oslepl, když vedle něj vybuchl pytel s pískem a kousek se mu do oka zasekl. Pravou paži ztratil tři roky nato v bitvě o Santa Cruz de Tenerife. Kulka z muškety mu roztříštila pažní kost, když se jeho flotila pokoušela město dobýt. Lodní chirurg mu ji musel amputovat, ale neměl jiné anestetikum než brandy. Tři muži z posádky Nelsona drželi, chirurg mu paži odstranil a hodil do moře, a admirál už za půl hodiny zase velel.“ „Aha.“ Nebylo to první slovo, které Gabriela napadlo, ale ani on se nedokázal přimět mluvit sprostě před člověkem, který byl v podstatě chodící mrtvola. Kromě toho příběh byl tak
101
Extence_Potize_s_empatii_vnitrek.indd 101
31.8.2017, 12:50:28 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234286