holínkou, nemusel by Samuel zasahovat, a teď by v tom s vámi nelítal. Na zemi se takovému počínání říká nepřiměřená sebeobrana, mají na to paragrafy.“ „To jsi fakt přehnal!“ syknul na mě brácha a foukal Anežce pokousané ucho. „No tak, nevěšte hlavy,“ povzbuzoval nás svatý František optimisticky. „Berte to z té lepší stránky. Víme přece, že všechno špatné může být k něčemu dobré. Každá taková nepěkná zkušenost je užitečným ponaučením.“ „Já jsem se rozhodně užitečně ponaučil,“ pronesl zachmuřeně Marcelek. „Například když se někdo neumí ovládat, může raz dva skončit ve Vylepšovně, vlastně pardon, v Nebeském ústavu duševního zdraví a očisty. Ono to zní tak vznešeně, jenže nedávno jsem na to zavedl řeč s jedním veteránem a on se pěkně podřekl. Říkal: ,Milej zlatej, jakápak Vylepšovna, spíš lapák!‘“ dodal zkroušeně. „To asi těžko!“ nesouhlasila Baruška. „Proč je strašíš? Jaký to má přínos? Každý vzdělaný jedinec přece ví, že Vylepšovna je jenom pro neživáčky! Jak by asi vylepšovali anděly? Že jo, otče Františku? Že to nejde?“ „Je mi líto, ale nemohu sloužit. O předpisy této užitečné instituce jsem se nikdy nezajímal,“ odpověděl svatý František rázně. „A teď už konec řečnění a alou do práce!“ „Jdeme na to,“ šťouchnul mě nakrknutý Samuel a odkráčel k požehnané kompostové hromadě. Pan ředitel Beránek vždycky říká, že v nouzi poznáš přítele, a to má svatou pravdu. Do kompostové skupinky se přihlásila Baruška, Marcelek, Mireček, Ilonka, Lucka, Emilka, Petra, Standa a Nela, takže nás na tu lopotu bylo 101
006kor_def_krystov280.indd 101
24.08.2017 15:01:35
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234284