o utopickém městě, o Paříži jako hlavním městě Evropy: „Předtím, než by měla svůj lid, má Evropa své město. Tento lid, který ještě neexistuje, už má své hlavní město. Zdá se to jako zázrak, je to ale zákon.“193 Jedná se o velkolepé vyznání utopisty – vytvořit prostor, který umožní zrození lidu, který ještě neexistuje. Urbanismus haussmannovského typu, symbol zrození urbanismu v průmyslovém věku, se nehlásí k utopii, protože je založen na jiném zákoně: na zákoně primátu cirkulace. „Prostor cirkulace vlastní průmyslovému věku se objevuje současně s novou disciplínou, kterou Cerdà nazval ‚urbanismus‘. Úroveň dopravních sítí a pozemků tedy prochází proměnou, ke které dochází kvůli změnám technických a ekonomických modalit jejich produkce novými činiteli. Město je myšleno v pojmech systémů a vzájemně propojených sítí, na které se napojuje mimoměstský prostor, jenž zatím není zahrnut do teritoria.“194 Realizace prefekta Haussmanna a inženýra Le Corbusiera, dvou postav, které symbolizují roli vědy a roli státu, zdaleka nepředstavují rozchod s pojetím urbanismu, které dominovalo dříve, ale naopak přispívají k radikalizaci projektu. „Centrum, které se stalo nedýchatelným, zbavil Haussmann hustoty. Dal přednost živoucímu tělesnému celku před nakupením uzlů. Projevil tak snahu ke spojování-provzdušnění-cirkulaci. Díky tomu měla být Paříž osvobozena od středověku a klasického věku, aby se rozhodně otevřela moderní době a všem jejím excesům.“195 První konkrétní projevy paradigmatu pravidla a modelu se objevují od konce 18. století, dlouho před Haussmannem, Cerdou a Le Corbusierem. Françoise Choayová upozorňuje na „ortopedickou“ povahu projektů, souvisejících s medicínou, jako byl například Tenonův „léčící stroj“, ale šlo také o školy, jesle, sirotčince a manufaktury. Paralelně s tímto „ortopedickým“ urbanismem se rozvíjí urbanismus vysloveně utopický: Cabet a Owen navrhují prostory, které umožňují sladit soukromý život, volný čas, práci a sexuální svobodu. Mezi tako193 194
195
Victor Hugo, Paris (1867). Françoise Choay, „Six thèses en guise de contribution à une réflexion sur les échelles d’aménagement et le destin des villes“, in: La Maîtrise de la ville, Paris, Éditions de l’École des hautes études en sciences sociales 1994. Bernard Comment, „Partitions et liaisons...“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234258