Hadohlavec (Ukázka, strana 99)

ProtoĹže jestli vĹĄechny obÄ›ti dostaly injekci s virem, jak je moĹžnĂŠ, Ĺže se u nikoho z nich neprojevily ŞådnĂŠ příznaky chĹ™ipky?“ „ProtoĹže chĹ™ipkou neonemocnÄ›li, drahouĹĄku,“ pĹ™ekvapil Margaret Mendez. Zamrkala a natoÄ?ila se k nÄ›mu. „Jak to myslĂ­te?“ „Pouze virus pĹ™enĂĄĹĄeli,“ odpovÄ›dÄ›l. „V neinfekÄ?nĂ­ podobÄ›.

Nijak na nÄ› nepĹŻsobil.“ V tu chvĂ­li si Mendez zĂ­skal pozornost vĹĄech přítomnĂ˝ch. NikotinovÄ› zaĹžloutlĂ˝mi prsty si pĹ™ejel po bÄ›lostnĂŠ bradce. „Virus, kterĂ˝ do nich vpravili, byl geneticky modifikovanĂ˝. PĹ™emÄ›nil dna genomu nositele tak, aby sĂĄm obsahoval genetickĂ˝ kĂłd viru.“ Margaret se ze vĹĄech sil soustĹ™edila, aby vĹĄe sprĂĄvnÄ› pochopila. „Myslela jsem, Ĺže rna viry se v lidskĂŠm genomu usadit nemohou.“ Mendez se usmĂĄl. „DrahouĹĄku, technicky vzato mĂĄĹĄ naprostou pravdu. Ale dĂĄ se toho docĂ­lit pomÄ›rnÄ› snadno uĹžitĂ­m standardnĂ­ch metod genovĂŠ terapie.“ PĹ™edklonil se a prohlĂŠdl si obliÄ?eje ostatnĂ­ch přítomnĂ˝ch. ViditelnÄ› se opĂĄjel svĂ˝mi vÄ›domostmi. „StaÄ?Ă­ vzĂ­t retrovirus zvanĂ˝ virus myĹĄĂ­ leukĂŠmie a vnoĹ™it do nÄ›j kĂłd rna viru chĹ™ipky spoleÄ?nÄ› s nÄ›kolika geny potĹ™ebnĂ˝mi k pĹ™emÄ›nÄ› zanoĹ™enĂŠho viru na transkripÄ?nÄ› aktivnĂ­.“ „Moment‌ poÄ?kejte chvilku,“ ozval se Hrycyk. „Tohle uĹž mi hlava vĹŻbec nebere.“ Mendez ho chvĂ­li soudil pohledem. „PokusĂ­m se to tedy zjednoduĹĄit.“ Hrycyk se rozpaÄ?itÄ› oĹĄil v kĹ™esle, jako kdyby se Mendez nĂĄvrhem na zjednoduĹĄenĂ­ vyjadĹ™oval k Ăşrovni Hrycykovy inteligence, naÄ?eĹž profesor spustil: „Viry se sklĂĄdajĂ­ buÄ? z rna, nebo dna. V tomto případÄ› se nĂĄĹĄ virus sklĂĄdĂĄ z rna.

KdyŞ to řeknu zjednoduťeně, v podstatě vlepíte kód rna viru chřipky do viru myťí leukÊmie, který funguje jako průvodce

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS234254

nebo pĹ™enaĹĄeÄ?. Potom ten virus obalĂ­te, aby se z nÄ›j stal retrovirus, kterĂ˝ umĂ­ svou rna mÄ›nit na dna a vepsat ji do dna hostitele.“ „Tak moment,“ ozval se opÄ›t Hrycyk s vÄ›domĂ­m rizika, Ĺže bude vypadat jeĹĄtÄ› hloupÄ›ji. „Doktore, Ĺ™ekl jste, Ĺže se to pokusĂ­te zjednoduĹĄit.“ Mendez se trpÄ›livÄ› usmĂĄl. Se svĂ˝mi studenty vĹždy jednal stejnÄ›, z Ä?ehoĹž se zdĂĄlo, Ĺže zasedĂĄnĂ­ pro nÄ›j je vlastnÄ› jen dalĹĄĂ­ pĹ™ednĂĄĹĄkou. V kaĹždĂŠ hodinÄ› se zpravidla naĹĄel jeden tvrdoĹĄĂ­jnÄ› nechĂĄpavĂ˝ student. „Pokud bych to mÄ›l — pro pana kolegu na druhĂŠ stranÄ› stolu — říct jeĹĄtÄ› jednoduĹĄeji,“ pronesl blazeovanÄ›, „nÄ›kdo zmÄ›nil dna tÄ›ch potenciĂĄlnĂ­ch Ä?Ă­nskĂ˝ch uchazeÄ?ĹŻ o obÄ?anstvĂ­ a udÄ›lal z nich chodĂ­cĂ­ a mluvĂ­cĂ­ viry chĹ™ipky.“ ZadĂ­val se na Hrycyka a nakrÄ?il oboÄ?Ă­, jako kdyby ho vyzĂ˝val k dalĹĄĂ­ otĂĄzce. KdyĹž se ŞådnĂĄ nedostavila, dodal: „NicmĂŠnÄ› chĹ™ipka by se aktivovala aĹž ve chvĂ­li, kdy by se jejich dna pĹ™emÄ›nila zpĂĄtky v infekÄ?nĂ­ formu rna.“ „Ale jak by k nÄ›Ä?emu takovĂŠmu mohlo dojĂ­t?“ zeptal se jeden z lĂŠkařů VojenskĂŠho patologickĂŠho Ăşstavu afip. „DobrĂĄ otĂĄzka.“ Mendez se opĹ™el a nepĹ™estal se usmĂ­vat. „To nevĂ­m. VĂ­m, jak by se zmÄ›na dala spustit, ale nevĂ­m, co by ji mohlo aktivovat.“ DlanÄ›mi se opĹ™el o stĹŻl. „PrĂĄvÄ› proto mÄ› povolali z dĹŻchodu. Abych to zjistil,“ pronesl zvlĂĄĹĄtnĂ­m tĂłnem hlasu. Naklonil se a pohlĂŠdl na Zeisse sedĂ­cĂ­ho na druhĂŠ stranÄ› stolu. „Jde tady o politiku, Ĺže, plukovnĂ­ku?“ Zeiss se zatvĂĄĹ™il rozpaÄ?itÄ›. „Ministerstvo obrany vĂĄs povaĹžuje za nejpĹ™ednÄ›jĹĄĂ­ho odbornĂ­ka v tomto oboru, profesore,“ odpovÄ›dÄ›l.

Mendez pĹ™ikĂ˝vl. „Ano, kdyĹž se jim to hodĂ­.“ Nato se zase ozval Hrycyk: „Hele, nerad se vĂĄm tady vměťuju do klubu vzĂĄjemnĂ˝ch obdivovatelĹŻ. KlidnÄ› mÄ› mÄ›jte za blbce, ale jĂĄ to asi pořåd nechĂĄpu.“

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS234254

Margaret si jen přisadila: „Agent Hrycyk rád dostává informace v jednoslabičných slovech.“ „Čemu přesně nerozumíte, agente Hrycyku?“ zeptal se Mendez se stále stejně trpělivým úsměvem. „Všechny ty řeči o spouštění a zanořování…“ Naštvaně se podíval na Margaret. „Nevím, jak jednoslabičná slova, ale obyčejná angličtina by mohla stačit.“ „Dobře,“ řekl Mendez. Na chvíli se zamyslel. „Někdo použil virus myší leukémie k propašování viru chřipky do našeho genomu. Zároveň ho ale taky geneticky upravil — nemá smysl vám vysvětlovat podrobnosti, protože byste je zkrátka nepochopil.

Po takové úpravě však tento virus začal obsahovat určité geny potřebné k aktivaci propašovaného viru pomocí transkripce zpět do své infekční rna formy.“ Zvedl ruku a zarazil Hrycyka dřív, než stačil cokoli namítnout. „Nechte mě domluvit, agente. Tyto geny jsou naprogramované tak, aby je aktivoval jeden konkrétní druh proteinu, se kterým se setkáme v určitém prostředí — s největší pravděpodobností se bude jednat o nějakou chuť či vůni nějaké potraviny nebo nápoje.“ Hrycyk se zeptal: „Takže chcete říct, že snědí vepřovou kotletu a najednou dostanou chřipku?“ „Hodně zjednodušeně, ano,“ odpověděl Mendez. „Problém je v tom, že nevíme, co takovou reakci spustí.“ Mávl rukou ke stropu. „Hledání daného spouštěče bude jako…“ odmlčel se a hledal co nejvhodnější přirovnání, „… jako hledání zrnka prachu v Mléčné dráze.“ Kolem stolu se rozhostilo dlouhé ticho. Všichni vstřebávali význam slov, která si právě vyslechli. Margaret už nemohla snést to napětí v hrudi — dělalo se jí téměř fyzicky špatně —, a tak byla první, kdo ticho prolomil. Vyhnula se Stevovu pohledu a namířila svou otázku přímo na profesora Mendeze. „Profesore, takže vy říkáte, že těm lidem někdo injekčně podal virus špa

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234254