98 Ruční zbraně jednotek speciálních sil
1903, .30-06 M1 Garand a konečně o 7,62×51 mm M14. Ráže 5,56×45 mm tedy představovala velmi výraznou změnu. Snad jediným historickým předchůdcem byl náboj ráže .30 používaný za druhé světové války do karabin M1 a M2. Brzy poté, co byla M16 s možností volby režimu střelby zavedena do výzbroje ve větším množství, se objevil vážný problém. V polních podmínkách zbraně velmi často selhávaly, což v bojových jednotkách přímo zapříčinilo ztráty na životech. Často se stávalo, že po výstřelu se lem vytahované nábojnice zdeformoval nebo úplně odtrhl a její zbytek bylo nutné vyrazit z nábojové komory vytěrákem, který však mnozí vojáci s sebou do akce nenosili. Příčinou zasekávání byl nový střelný prach v nábojích, který byl zaveden až poté, co se M16 rozšířila jako standardní armádní zbraň. Proto se závady u původně testovaných AR-15 a XM16E1 neprojevily. Nový střelný prach znečišťoval funkční části zbraně mnohem větším množstvím usazených spalin, čímž při činnosti do cházelo k jejich přetěžování. Tento problém se do jisté míry objevuje u všech zbraní, které se vyznačují velkou rychlostí střelby. Spolu se spornými pokyny, které vojáci zprvu obdrželi stran údržby (včetně neblaze proslulého absurdního tvrzení, že zbraň je „samočistící“ a není třeba se o ni nijak starat), bylo na světě neštěstí, které na pověsti M16 už navždy ulpí jako temná skvrna. Brzy byla zavedena vylepšená verze M16A1 s chromovanou nábojovou komorou, v níž se při střelbě v automatickém režimu neusazovalo takové množství spalin, a s možností ručně dorazit závěr do přední krajní polohy, pokud kvůli znečištění spalinami do této polohy nedolehl sám. Do nábojů se začal používat vhodnější střelný prach a vojáci prošli intenzivním proškolením v tom, jak o zbraň správně pečovat. Na základě zkušeností Zelených baretů z Vietnamu vyvinula firma Colt první verze karabin, z nichž se posléze vyvinuly M4 a M4A1. Karabina M4 Colt Comando nebo také CAR15 (jejíž oficiální označení pro službu v ozbrojených silách Spojených států bylo XM177E2) představovala zkrácenou verzi standardní M16A1 s předpažbím tvarovaným do kruhového průřezu, s výsuvnou pažbou a prodlouženým tlumičem plamene. Hlaveň byla oproti běžným 20 palcům (50,8 cm) zkrácena na 11,5 palce (29,2 cm), což výrazně zkrátilo celou zbraň. Dal se pod ni rovněž upevnit experimentální granátomet XM148 ráže 40 mm, což byl předchůdce typů M203 a M320. Puška M16A1 i karabina M4 Comando byly ve Vietnamu rovněž ve výzbroji australských SASR (spolu s modifikovanou L1A1), včetně verzí se zkrácenými hlavněmi a granátomety XM148. Americké vojenské letectvo zakoupilo XM177E1 pro své speciální taktické týmy a zbraň označilo jako GAU-5/A. Měla velmi krátkou desetipalcovou hlaveň (25,4 cm) a dorážeč závěru jako M16A1. O řadu let později byla GAU-5/A opatřena delší hlavní 14,5 palce (36,83 cm) jako karabina M4 a přizpůsobena ke střelbě novou municí M885 ráže 5,56×45 mm. Tato verze, označená jako GUU-5/P, zůstala ve výzbroji speciálních taktických týmů až do počátku operace Trvalá svoboda v Afghánistánu, a teprve poté začala být
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234235