102
Marie Benedictová
během té přeměny přišla o všechen intelekt. Měla jsem podezření, že pan Grossman to ví – jednou jsem se omylem dotkla jeho ruky místo Albertovy –, ale jeho postoj ke mně nedoznal změn. Z profesorovy otázky jsem ale vycítila trhlinu v jeho jinak neproniknutelném vzezření. Rozhodla jsem se podstoupit to riziko, že ho rozčílím, a zatlačila jsem ještě o něco víc. „Prosím, profesore Webere.“ „Dobrá, slečno Marićová. Ale čistě jen kvůli vaší solidní pověsti. Vy jste slibná studentka, vaše inteligence a tvrdá práce vás dostanou daleko. Dokonce jste překonala i své podivné rozhodnutí strávit jeden semestr v Heidelbergu. Vaši budoucnost vidím nadějně.“ Pocítila jsem úlevu nad Weberovým rozhodnutím ohledně Alberta a také úžas nad jeho vzácnou poklonou, zvlášť vzhledem k tomu, že i po roce a půl jsem s důsledky svého tehdejšího rozhodnutí nepřestávala vskrytu bojovat. Chystala jsem se mu poděkovat, ale pak jsem si uvědomila, že ještě neskončil. „Upozorněte pana Einsteina, že pokud zítra nepřijde na přednášku, nebude tím riskovat jen svoje vlastní postavení, nýbrž také vaše.“ * „Moje panenka,“ protáhl Albert, když jsem vkročila do salonu penzionu Engelbrecht; zbožňoval říkat mi panenko. Vypadal bezstarostně, jak tak seděl na pohovce s knihou na klíně a dýmkou v koutku úst. Čekal na mě. Já mu to ale jeho přezdívkou Jonzerl neboli Jeníček neoplatila. Vlastně jsem vůbec neměla náladu mu jakkoli odpovídat. Byla jsem rozladěná, že jsem musela ohrozit svou vlastní pověst, protože Albert začal vynechávat Weberovy přednášky, aby mohl studovat nezávisle. Albert věřil, že on a já spolu můžeme vyřešit velké vědecké hádanky –, ale jen pokud já budu chodit na přednášky a dělat si podrobné poznámky z Weberových tradičních témat, zatímco on zůstane mimo a osvojí si novější fyziky, jako byli Boltzmann a Helmholtz. Albertův plán zahrnoval naši spolupráci a sdílení starých
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234221