Kluci začali, jak si Polly všimla, tančit svižný námořnický tanec. Předstírala, že je sleduje; celou dobu si rukama objímala kolena a v duchu soucítila se Selinou, která nakonec oznámila: „Obraťme list! Nevydržím ten výstup nešťastné vdovy moc dlouho. PROSÍM! Namouduši nevydržím.“ A tak se rozpovídali o jiných věcech, ale opatrně. Dubose si vzal na starost rozesmávat Selinu, a obstojně mu to šlo, zatímco Polly se zabrala do hovoru s Archiem, který právě dorazil, zastavil se u jejich stolu, viditelně ho omráčil pohled na Floru, načež se unaveně pousmál. „Jak se jí vede?“ potichu se zeptal Polly, mírně stranou od ostatních, a udělal posunek směrem k Selině. „Myslím… myslím, že dělá pokroky,“ řekla Polly a pak se na něj zadívala pozorněji. Kolem očí měl stále hluboké rýhy a Polly si připomněla, jak po těch mnoha letech na společné lodi měli k sobě Archie s Tarniem blízko. Hodně lidí si dělalo starosti o Selinu, ale Archie to taky schytal, a taky z první ruky. Snažil se, aby fungovali dál bez Tarnieho, a bolest se mu vepsala do tváře. Ta nehoda vyvolala řetězovou reakci, jako když se od kamene hozeného do rybníka šíří vlny, a zrovna tak se podepsala všemi směry na lidech. * * * „Jak se daří vám?“ zeptala se. Archie pokrčil rameny. „V takovéhle večery,“ začal a přitom očima přejel dav popíjejících, bavících se a rozesmátých Polbearňanů pod šňůrami světýlek, „je mi po něm doopravdy smutno. A někdy nahodím a užuž se chci po něm ohlédnout, jenže on tam není. A pořád mám neodbytnou myšlenku – dělám to tak, jak by to dělal on? Byl by se mnou spokojený?“ „To víte, že byl,“ povzbuzovala ho Polly.
– 100 –
LETO S VUNI CERSTVEHO CHLEBA.indd 100
10.7.2017 12:51:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234186
„Doufám, že ano,“ přikývl Archie. „Pevně doufám.“ Polly mu poklepala na ruku. „Musíte víc odpočívat,“ domlouvala mu. „Vaše práce je dost namáhavá sama o sobě, ne tak si ještě pořád dělat hlavu ohledně všech ostatních. Vedete si dobře. Namouduši. Chlapi jsou spokojení a ryby vám vydělávají.“ Rybáři dotančili, uklonili se hrstce aplaudujících a vzápětí Jayden, udýchaný a červenější než jindy, přišel k jejich stolu a stál před Florou. „Líbilo se ti, jak tančím?“ zeptal se jí. „Tys tancoval?“ opáčila Flora nevzrušeně. Polly se postavila. „Nezvedneme se k odchodu?“ „Flora jde se mnou!“ zahulákal Jayden přes celou hospodu. Hosté jen letmo zvedli hlavy. Flora protočila panenky. „Za tvojí mámou,“ doplnila ho a zdráhavě se zvedala. „Nepotřebuješ nějaké tričko?“ nabídla jí Polly. „To je v pořádku,“ vzal si slovo Jayden. „Máma má kupu nočních košil.“ Všichni se po sobě podívali. „Řekl bych,“ dodal. „Anebo si můžeš půjčit tričko ode mě.“ „Místo spacáku,“ poznamenala Flora. Jayden a Flora zamířili do větrného kopce k rybářskému domku Jaydenovy mámy. Domeček s dvěma pokoji dole a dvěma nahoře se tiskl k úbočí jako děcko k mamince. Polly s Kerensou kráčely bok po boku a snažily se neotáčet dozadu, kde šli hodně těsně u sebe lehce ovínění Selina a Dubose. Míjely právě pekárničku s prázdnými, vycíděnými prosklenými pulty, v nichž trůnil pouze svatební dort, který Polly upekla pro jednu rodinu z pevniny a vystavila ho, než jim ho předá. Polly se obrátila, aby se rozloučila se Selinou. „Myslím si, že jste udělala dobře, že jste se vrátila sem,“ řekla. Neunesla Selinin utrápený pohled. „Tarnie… váš manžel… tady
– 101 –
LETO S VUNI CERSTVEHO CHLEBA.indd 101
10.7.2017 12:51:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234186
je přítomný v každém kameni. V každé cihle. Když budete chtít, můžete o něm mluvit celý den. Není tu nikdo, kdo by ho neznal a kdo by ho neměl rád. Tady byl doma, odsud pocházel a vy tu můžete žít také.“ Selina na okamžik zaváhala. „Díky. A omlouvám se. Příjezd sem mě jaksi sebral. Díky, že jsem se vám mohla vypovídat.“ „To je úplně v pořádku,“ ujistila ji Polly. Trochu jí zatrnulo, když sledovala, jak Dubose Selině stiskl ruku, sklonil se k ní a významně ji políbil na tvář. Hned nato se ovšem připojil k Polly a Kerense. Poté co si doma dali čaj a Kerensa se odebrala do postele řádných rozměrů ve vedlejší budově, Polly vyšla nahoru podívat se na moře a napsat textovku Huckleovi. Doufala, že ještě není moc pozdě. Není moc pozdě, lopotně vysvětloval, když jí následně zavolal, značně pod parou, ale medovina zase udělala své a po ní se prostě nedají tvořit sro… sro… sro… jasná slova, ale ví Polly, že… že… ne, poslouchej, tohle je důležité, ne, nepokládej to, fajn, protože ji nade všecko miluje, a rozumí tomu Polly? Protože je naprosto klíčové, aby tomu rozuměla, jasné? A Polly se smála a ujistila ho, že mu rozumí, a pak ho nechala povídat a přitom si rozestýlala postel, až jí nakonec ještě jednou řekl, že ji miluje. Nato pohladila Neila a vybavila si mírně znepokojivý hovor s Patrickem; rozhodla se ovšem, že ho pro tuto chvíli vytěsní z hlavy, poněvadž papuchalčí mládě se natřásalo a dělalo si pohodlí ve své postýlce vyrobené ze staré krabice od čaje. (Sice mu koupila drahý koš pro psy, ale ten on nesnášel. Líbilo se mu šustění lepenky. A mimoto, když měl další z řady neustálých nehod, mohla krabici jednoduše vyhodit a pořídit jinou. Nikdy se ho nepodařilo vycvičit úplně, i když už se hodně polepšil.) Nakonec se přes okno zahleděla na vesnici. Viděla, jak v hospodě vypnuli ozdobná světýlka a jak zhasínají pouliční lampy;
– 102 –
LETO S VUNI CERSTVEHO CHLEBA.indd 102
10.7.2017 12:51:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS234186