„I hovno. Já to myslel tak, jestli tě ta tvoje ještě rajcuje,“ pokoušel se Mrázek o nápravu reputace. „Jak kdy. Podle toho, kolik toho vyžeru,“ smál se Brož. „A myslíš, že ona to má taky tak?“ řekl Mrázek, snaže se dostat k meritu věci. „Vlasta tolik nechlastá. Ta mě musí mít ráda za střízliva,“ řekl Brož, dlouze se napil z půllitru a jeho tvář dostala úplně jiný výraz, než bylo obvyklé. „Víš, co ti řeknu? Že bych chtěl ještě dítě, vole.“ „Cože, ty?“ koukal na něj překvapeně Mrázek. „No jo. Vlasta je ještě mladá, ta by to zvládla.“ „A myslíš, že jste na tom spolu fakt tak dobře?“ „Asi tak jako každej, víš jak, ne? Sice se štěkáme, ale mám jí rád.“ „Dyť už dítě máš, ty vole, ne? Buď rád, že je vaší holce už devět. Zase všechno to sraní s miminem od začátku…,“ pokoušel se krotit jeho úvahy Mrázek. „Ale tak za Lucinu bych dejchal, víš jak, ne? Ale chtěl bych ještě kluka, ty vole.“ Mrázek byl jeho rozhodnutím zcela překvapen a v tu chvíli neměl nejmenší chuť mu cokoli o jeho ženě naznačovat. Ať si to vyříkají mezi sebou a bez nás, pomyslel si a od svérázné obsluhy objednal dva rumy. „Hele, myslíš, že by to ta tvoje mohla Vlastě ňák naznačit?“ šťouchl do Mrázkovy paže loktem Brož. „Ježiši Kriste, vy jste oba jak navedený,“ utrousil do piva Mrázek. „Cože?“ neslyšel dost dobře Brož. Mrázek krátce zakroutil hlavou, jakože nic: „Myslíš, že je to vhodný? Se známe pár dní. Si to řeknete spolu, ne?“ „Prosim tě, vhodný. Ženský toho proberou… Tak proberou i tohle, no. Já kdybych to na Vlastu vybalil, tak mě pošle do prdele. Ale když jí Božka trochu nalomí, tak o tom třeba bude přemejšlet, víš jak, ne? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233967