56
Laboratorní diagnostika
avšak koncentrace ADAMTS13 antigenů jsou kolísavé − od normálních po zvýšené. Prognostický význam stanovení koncentrace ADAMTS13 antigenů spočívá ve zjištění, že nízké koncentrace v akutní fázi onemocnění jsou spojené s vyšší mortalitou, a naopak u nemocných, kteří dosáhli klinického zlepšení v této fázi, významně stoupala i koncentrace ADAMTS13 antigenů. Vedle této získané (sporadické) formy TTP je i forma vrozená, kdy dochází k heterozygotní nebo homozygotní mutaci genu ADAMTS13.
nitní hemolýzy, mechanicky a fyzikálně poškozené erytrocyty. V hypotonickém roztoku krvinky zvětší svůj objem až o 70 % a potom lyzují. Při vyšetřování osmotické odolnosti jsou vzorky erytrocytů postupně vystaveny roztoku NaCl se zvyšující se hypotonií (0,55−0,30 % NaCl) a v každé porci je zjišťováno procento hemolyzujících krvinek. Normální hodnoty jsou uvedeny v tab. 4.20., hemolýza zdravých krvinek začíná při koncentraci kolem 0,45 % (0,42 až 0,46) a k rozpadu všech krvinek dochází při koncentraci 0,3 % (0,28–0,32).
OO Testy, které se při podezření na hemolytickou
Test autohemolýzy Test autohemolýzy se používá v diagnostice dědičné sférocytózy, kdy po inkubaci po dobu 24 nebo 48 hodin při teplotě 37 °C dojde k autohemolýze u 10–50 % sférocytů (jen u 4 % zdravých erytrocytů). Po přidání glukózy do jedné ze dvou testovacích zkumavek je hemolýza s glukózou (energetický substrát pro ATP) zpomalena, vidíme patrný sediment erytrocytů na dně první zkumavky proti homogennímu červenému zbarvení úplné hemolýzy ve druhé zkumavce bez glukózy. Podstata rozdílu spočívá v energetickém zajištění Na+ pumpy ve vzorku po přidání glukózy.
anémii rutinně nevyšetřují Níže uvádíme některé z testů, jež pro diagnostiku hemolytické anémie postupně ztrácejí (ztratily) význam (osmotická rezistence, test autohemolýzy). Buď je možné je nahradit moderními diagnostickými postupy, nebo by přinesly stejnou informaci jako jiné vyšetření (haptoglobin − hemopexin), anebo jsou nahrazeny jinými metodami (erytrokinetika; nově: cirkulující transferrinové receptory − cTfR). Hemopexin Hemopexin se rutinně nevyšetřuje, má prakticky stejný význam jako haptoglobin. Je to β-globulin, jednořetězcový polypeptid o molekulové hmotnosti 70 000, syntetizovaný v játrech, s denní obměnou 50 %, stejně jako haptoglobin. Nejde o bílkovinu akutní fáze, proto má jeho koncentrace v diagnostice hemolýzy vyšší výpovědní hodnotu než koncentrace haptoglobinu. S velkou afinitou se váže na volný hem v plazmě (jakéhokoli původu) a vzniklý komplex je pak metabolizován v hepatocytu. Po dobně jako u haptoglobinu jsou jeho koncentrace v plazmě nízké u novorozenců a malých dětí, po prvním roce života dosahují normálních hodnot mezi 500–1000 μg/ml plazmy. Snížené (až nulové) koncentrace jsou zjišťovány při masivní hemolýze (thalasémie) a po kardiochirurgických operacích (při průvodní mechanické hemolýze nízké hodnoty hemopexinu inverzně korelují s vysokou hodnotou hemosiderinu v moči a vysokým počtem mechanicky poškozených erytrocytů – schistocytů − v nátěru periferní krve). Vysoké plazmatické koncentrace hemopexinu nacházíme u diabetes mellitus, karcinomů, infekcí a revmatoidní artritidy. Osmotická rezistence erytrocytů Osmotická rezistence erytrocytů se rutinně nevyšetřuje. Jde o nespecifický test vyšetření kvality erytrocytární membrány, sodíkové pumpy a schopnosti krvinky tvořit ATP. Snížení osmotické rezistence (odolnosti) provází dědičnou sférocytózu, autoimu-
Erytrokinetika – erytrocyty značené 51Cr (přežívání erytrocytů a lokalizace zániku) Izotop 51Cr označí všechny generace červených krvinek (naváže se na více než 90 % erytrocytů). Nultý vzorek periferní krve (výchozí 100% aktivita izotopu) odebíráme za 24 hodin a pak 3krát týdně po dobu čtyř týdnů. Čas, za který poklesne radioaktivita na 50 %, se označuje jako poločas přežívání erytrocytů. Normální hodnoty se pohybují mezi 23 až 32 dny. Zevním měřením nad orgány (játra, slezina, prekordium) se detekuje pokles radioaktivity. Orgán s maximální koncentrací radioaktivní látky je místem nejvyššího zániku erytrocytů. Využití je zejména u autoimunitních anémií a dědičné sférocytózy. OO Zvýšený počet erytrocytů Sekundární polycytémie vzniká následkem snížení parciálního tlaku kyslíku (pO2). Je obvykle spojena s onemocněním plic a srdce, se sníženou saturací Hb kyslíkem (pod 90 %). Koncentrace erytropoetinu bývá kompenzatorně zvýšená, nedochází ke zvyšování počtu leukocytů a trombocytů. Podobné nálezy mohou provázet i některá renální a maligní onemocnění. Primární polycytémie (polycythaemia vera, PV) je klonální onemocnění krvetvorby vznikající následkem mutace hematopoetické kmenové buňky. PV charakterizuje normální pO2, normální kyslíko-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233703