DEN 77
Žít s hladem po Bohu Jak máme komunikovat s Bohem, kterého nemůžeme vidět? Na okamžik ho v něčem nebo v někom zahlédneme a pomyslíme si: Ano, to je ono. Chceme se podívat blíže, ale ono to nevydrží. Tak ztratíme zájem, dokud v nás zase něco nevzbudí touhu. Žijeme-li opravdově a vytrváme-li na cestě duchovního hledání, zakusíme častěji osamělost než její opak. Tato osamělost je nezbytná a pobízí nás na cestě kupředu, nikdo se v ní však necítíme dobře. Proto se nám zdá lehčí vytvářet si něco, čím bychom tu díru zaplnili: moralismy a různé praktiky, kterými si chceme přilákat Boha zase k sobě. Vymyslíme si nástroje umělé simulace, které nám dají klamný pocit uspokojení. Ale abychom důvěřovali onomu prahnutí, to nás nikdo neučí. Jak pravil svatý Jan od Kříže a já parafrázuji, Bůh čeká jen na bubliny vzduchoprázdna, které by právě Bůh mohl zaplnit. Nabídněte Bohu vakuum a odmítněte ho sami zaplnit. Musíme se naučit, jak žít s hladem po Bohu, neboť ten nám dodává energii k cestě samotné. Kdy jsem se setkal s Bohem takovým způsobem, že jsem to prožíval jako lásku? Kdy jsem byl se svým životem nejvíc nespokojený?
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233673