znova zalepili smolou. Čas od času si ovšem popletli dutiny stromů, kvůli čemuž vzniklo mnoho hloupých nedorozumění, a to už vůbec nemluvíme o tom, že se objevily i úmyslné nájezdy na cizí dutiny, které čas od času podnikali ti opravdoví alkoholici. Pokud byly tyto loupeživé výpravy úspěšné, dávali pak právoplatní majitelé zcela volný průchod svému ušlechtilému hněvu. Obrovský počet opilců se objevil už poté, co byl učiněn ten ohromující objev, že šťáva ze zkvašených bezinek, která do té doby byla v království známa pouze jako inkoust, funguje rovněž jako nápoj pro obveselení. Jak už víme, tento objev učinil dvorní Básník. Při práci na verších jednou ukousl horní část brku plameňáka, kterým verše zapisoval, a dutinkou v peru bezmyšlenkovitě do úst nasál pár kapek bezinkové šťávy. Vzápětí zjistil, že žízeň hasící hořká chuť bezinek má jaksi blahodárný vliv na jeho tvůrčí mysl. Nakonec usoudil, že tvůrčí mysl k tomu, aby se mohla projevit na papíře ve formě veršů, potřebuje nejdříve bezinky zpracovat vnitřně. Možná v těle dochází k nějakému tajemnému zápisu, říkal si, když už bez ostychu namáčel duté pero do inkoustu a sál a zároveň naslouchal svému vnitřnímu hlasu. A tak si žil a svou tvůrčí metodu ani příliš neskrýval, ani se s ní mnoho nechlubil. Jeho manželka chodila každé ráno do Královského skladu a vedle jiných produktů pravidelně žádala bambusovou nádobku s inkoustem. Zásoby inkoustu v Královských skladech byly takřka nevyčerpatelné, Královský Pokladník se proto Básníkovy ženy nevyptával, čím to, že Básník teď spotřebovává inkoust tak rychle. A možná se dokonce i vyptával a možná mu i odpovídala po pravdě, nicméně v souladu s učením společenství králíků tehdy nepotřebovalo vědět víc, a proto její odpovědi nikdo nepřikládal význam. Ale právě v tomto období králíci přímo dychtili po její odpovědi a taky ji, přirozeně, dostali. „Tak co ten tvůj, ten ty bezinky snad pije?“ vyptával se Pokladník bez známky hněvu, zato překvapeně, když znovu vytáhl špunt ze sudu s inkoustem, naplnil nádobku, zašpuntoval a podal jí básníkově ženě. „Nepije, ale nasává,“ odvětila králice. „Co tím chceš říct, že nasává?“ podivil se Pokladník. „No prostě nasává. Brkem,“ vysvětlovala. „A k čemu?“ zajímal se Pokladník. „K ničemu, prostě tak pracuje,“ vyprávěla žena, „jen k večeru pak už všechno motá.“ „Slova, nebo chůzi?“ chtěl vědět Pokladník. „Jak kdy,“ odpovídala žena, „on už je prostě takový…“ Několik králic, manželek Připuštěných ke Stolu, se zvědavě zaposlouchalo do hovoru Pokladníka a Básníkovy manželky. Hned po jejím odchodu si první z těchto žen vyžádala nádobku inkoustu s vysvětlením, že její manžel se pustil do práce na „Slavných dějinách království králíků“, jejichž sepsání si nepochybně vyžádá mnoha let. A tak to začalo. Pak se zapojily vdovy v čele s První vdovou království a začaly psát vzpomínky na své zesnulé muže, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS233662
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.